Hudba a láska...

... dvě nevyzpytatelné ženy... O nich se dají psát knihy. Hudba je mi ovšem /a pravděpodobně vždy bude/ bližší. Hudba vás neopustí, nezklame /no.../. Zato vás stejně jako láska může pohltit, přemoci. Hudba je krásná, láska je krásná. Není hudby bez lásky, o tom se opravdu nedá diskutovat. Proč spousta největších hitů je zamilovaných, či pomalých a emocionálně velmi nabitých? Protože v nich je láska, jsou tvořeny s tou největší láskou. Hudba je však více poddajná, můžete si s ní dělat, co se vám zamane. U lásky je tomu naopak. U té si nikdy nemůžete být ničím jisti. Láska vás může dohnat k šílenství, hudba možná taky, ale to jen když se necháte. Láska je mrcha, hudba nikoli. Láska s vámi cvičí, hudba s vámi hýbe. Hudba ale bez lásky nemá smysl. Proč psát hudbu, když máte prázdné srdce? V srdci musí někdo být, a když tam někdo je, můžete pro ni psát hudbu překrásnou, lyrickou, poetickou a jemnou. Láska bez hudby smysl mít může. Ovšem láska je sama o sobě bytostí, která sice není vidět, ale myslí, improvizuje a schovává si ty největší esa nakonec. Hudbě dáte do rukávu ty esa vy. Hudbu bych už dnes asi nevyměnil za nic, ani za klid. Hudba sice občas ruší, ale je to něco, co vás i tak uklidní. Láska vás drásá a hladí, zesměšňuje a povyšuje. Hudba vás šlechtí. I tak je ale krásné mít obojí. Bez nich dvou by neměl život žádnou cenu...