Co pro mne je Olympiáda...

O tomhle už jsem chtěl napsat déle, ale trochu jsem si třídil myšlenky, co všechno vlastně napsat, pak jsem na to zapomněl, potom se mi nechtělo, ale teď když jsem jel autem, tak jsem o tom přemýšlel a nakonec se odhodlávám to napsat (i když pode mnou řve bar a těžko se přemýšlí). Co všechno pro mne znamená Olympiáda a pasivní sportování se pokusím shrnout do několika bodů, snad na nic nezapomenu.

1) Svoboda... Především pro mne Olympijské hry znamenají svobodu. Přijedete, soutěžíte, fanoušci fandí, prostě jedete, jak se vám chce. A je jedno, jestli je fanoušek odkudkoli, může se tam vyjádřit, jak chce, ať už na samotných Hrách, tak i doma nebo v hospodě. Kromě fandění je ale i samotný sport především o té svobodě. Jdete si zaběhat? Běžte, uvolníte se, nebudete ničím svázaní, budete svobodní, budete volní. A platí to pro jakýkoli sport. Nemusíte se moc soustředit, ale když do toho jdete naplno, stojí to za to. Prostě si jedete to svoje, nikdo vám neříká, jak máte sportovat, prostě sportujete. A stejně tak fandíte. Nikdo vám neříká, jak máte fandit, prostě fandíte a emočně se vyjadřujete, jak sami uznáte za vhodné, to je na tom to krásné. Sport je svoboda a radost, fandění je o tom samém.

2) Jednota... Nevím, jak bych to pojmenoval lépe. Olympijské hry jsou (jak to řekl pan Dusík při Slavnostním zakončení Her v Soči) snad nejuniverzálnějším setkáním lidstva. Několik miliard se kouká na přenos zahájení i ukončení Her. Na samotnou Olympiádu letos přijeli sportovci z 88 zemí, to je neuvěřitelné číslo. Je jedno, jestli jsou z Afriky, Ameriky, nebo Evropy, prostě tam jsou, všichni pokupě, v rámci fair play spolu soutěží, ale jsou v té vesnici spolu. Je jedno, jestli dělají curling, nebo biatlon. Prostě jsou tam pokupě, skvěle se baví a užívají si to. Stejně tak fanoušci. Je jedno, jestli jsou chudí, bohatí, černí, nebo bílí, fandí všichni bez rozdílu. A nejúžasnější je, že správný fanoušek nefandí jen tomu svému sportovci, ale i tomu, který si to zaslouží (celosvětová ikona Usain Bolt je toho důkazem, na ZOH to pro mne byl pak Bjoerndalen). Prostě je to jedno, všichni fandí. A sport i fandění lidi spojuje.

3) Radost... Ve sportovních událostech není špatných zpráv. Týmy a hráči hrají, vyhrávají a prohrávají. Ale že prohráli? No co? Příště vyhrají, to pro mne není špatná zpráva. Prostě jezdili, my jim fandili, bylo to krásný. Když se vyhraje, radujeme se. Už jen to, že na té Olympiádě ty sportovce máme, je úspěch, paráda, veselíme se, máme radost. Prostě si to užíváme.

4) Odpočinek... Sport je o relaxu, oddychnutí si od okolních událostí a těžkostí života. Není to únik nebo útěk, je to odpočinek. Jdeme si zasportovat, uvolníme se, stres z nás spadne. Fandíme, uvolníme se, stres z nás spadne. U sportu nepotřebujete přemýšlet, ale o tom to není. Je to o těch emocích. Je to o tom, že ze sebe dostáváme energii a tou radostí ji zase načerpáváme, ale přitom prostě nepotřebujeme vnímat veškeré starosti osobní, pracovní ani celosvětové. Prostě sport i fandění, to je odpočinek.

5) Hrdost a čest... To se v našich končinách bohužel moc nenosí... Ale mělo by. Sport je jedním z mála odvětví (ne-li jediným odvětvím), při čem je většina Čechů hrdá na to, že jsou Češi. To je škoda, ale buďme rádi, že alespoň při něčem. Každý Čech fandí svým sportovcům, všichni se radují z śpěchů svých sportovců a všichni jim přejí štěstí a úspěch. Všichni fandí a fandí hrdě. Pro sportovce je naopak čest sportovat za zem, v níž se narodili. Ukázat světu, že v takovéhle malé zemičce se rodí sportovní talenty, ukázat světu, že tahle malá zemička tady je a bojuje o medaile. Je čest být sportovcem reprezentující svoji zem na tomto obrovském sportovním svátku. Buďme rádi, že ten sport tady máme a můžeme stále vysílat kvalitní a úžasné reprezentanty na Hry.

Nevím, co víc bych k tomu všemu dodal. Určitě jsem něco opomenul. Protože ani nejde vyjádřit úplně všechno. Pro mne je Olympiáda tohle všechno, ale především je to jedinečná událost, která spojuje lidi různých národností, z různých poměrů, různých vyznání, různého všeho. Na olympiádě na žádných rozdílech nezáleží. Jde jen o to, jestli fandíš, nebo nefandíš. A někdy ani o to nejde. Jde o tu svobodu vyjádření ve sportu i ve fandění, jde o tu radost z účasti a úspěchu. Jde o setkání. A přitom v tom sportu ve skutečnosti nejde o nic. :-) A to je prostě krása. Nejde o nic, ale přitom jde o všechno. :-)

(Je to moc dlouhý, už se mi to v tuhle hodinu nechtělo po sobě číst. :-D)

Alza, zase Alza...

Před nedávným časem jsem i já stal příznivcem facebookové stránky Tomáškovy křížaly. Poprvé jsem se o něm dočetl na iDnes, potom jsem viděl, že ho má ve fanouškovských stránkách přidána jedna slečna z přátel na Facebooku.

OK. Říkal jsem si, proč se nepřidat. Kluk je mladej, šikovnej, jde si za tím svým. Když si vzpomenu na to, co já dělal v jedenácti, radši na to hned zase zapomenu. :-D Každopádně, mám tyhle příběhy rád, začíná od nuly s jednoduchým nápadem, skvěle rozjede obchod. K tomu veškerá komunikace na Facebooku, to je prostě maso. Fotky, videa, příspěvky, spousta i dost velkých firem by se od něj mohla učit. Z těch, co já mám v oblíbených to snad takhle umí jen Bruce Wayne (kterej snad určuje, jakým směrem se budou ubírat meme-obrázky v nejbližších dnech) a Sony (případně Sony Xperia), i když oba sdílejí jen fotky a obrázky. Tomáš tomu ještě dává pořádnou dávku upřímnosti, roztomilosti a pravdivosti, což tomu jen přidává. Každopádně, poslední dobou mám určité nutkání...

Jeho úspěch se ovšem dostává tak moc do povědomí, že o něm je natáčena reportáž veřejnoprávní televizí, objevuje se v seriózních i bulvárních médiích a začínají se rojit různé kritiky, pochvaly a přiživování. Četl jsem článek o tom, jak se na něm přiživuje snad největší prodejce elektroniky v ČR, o tom, jak se na něm nepřiživuje, o tom, kdo vlastně Tomáška objevil. Prostě úplně o všem. A Tomášek je oběť, nebo loutka, nebo prostě sám sebou, nebo co? A já prostě mám to nutkání...

S tím, že se díky jeho úspěchu přiživila v podstatě zdarma (jen za nákupku jednoho počítače) Alza.cz, s tím musím souhlasit. Tomáškovi dala firma počítač, na který si mladý klučina původně vydělával (a nejspíš i vydělal), zdarma. On má z něj radost, tak jim všude děkuje, sdílí, jak si pro něj byl, v téměř každém z posledních příspěvku je o Alze zmínka. Jistě, v jeho věku bych z toho měl taky takovou radost, takže bych je asi taky všude chválil. Jenže to je právě to... Alza si udělal reklamu, obrovskou reklamu... Co teda teď bude dál? Tomášek už počítač má, všichni mu ho přejí (já mu ho taky přeju), jenže tím příběh teda končí? Nevím. Opravdu nevím...

Na celé téhle věci mne opět štve ta Alza. A nejen mne. Protože je to využití cizího úspěchu pro svůj vlastní, o tom prostě nemůže být sporu.

Osobně mám k Alze velmi negativní vztah. Když jsem se dočetl, že sdíleli na Facebooku status, že fandí začínajícím podnikateům, tak mne fakt dostali. Když jsem tam byl reklamovat notebook, tak se tak rozhodně nechovali...

Vždyť jsme v Čechách...

Když tak na to koukám, už jsem docela dlouho nepřispíval. No, Google ale hezky střádá informace o svých uživatelích, tak proč by mi konto mazal. I kdybych sem nepřispíval rok, určitě se tu ještě najdu a budu se moci přihlásit.

Každopádně, dnes (resp. včera) jsem se rozhodl zase něco málo přispět. Začínám být totiž docela dost alergický na věty typu: "Vždyť jsme v České republice, tak co bys čekal?" nebo "Holt, tady jseš v Čechách, tak si zvykni..." nebo cokoli v tomto smyslu. Ano, jsme v České republice. A to znamená, že se máme hrozně špatně? Možná mne za to budou kamenovat, ale je to pro mne novinka.

Když začnu od těch povrchnějších věcí a mého oblíbeného sportu. V Čechách se narodil Ivan Lendl, Dominik Hašek, Jaromír Jágr a Martina Sáblíková. To jsou sportovci, kteří dělali (resp. dělají) České republice skvělé jméno. Samozřejmě nejsou všichni, je jich daleko víc, ale pro příklad je to ideální. Český hokejový tým vyhrál olympijský turnaj, kde poprvé v historii nastupovali hráči z NHL, v playoff přešel přes nejlepší hráče světa z USA, Kanady a Ruska. Máme tu Aleše Valentu, který jako první skočil trojité salto s pěti vruty, máme tu Jana Železného, který jako jediný na světě přehodil, po změně těžiště oštěpu, třikrát 95 metrů. To svědčí o tom, že i v tak malé zemičce o deseti miliónech obyvatel rostou talenty. Ano, stále rostou. Hertl, Sáblíková a další... Z letních olympijských her v Londýně naši sportovci přivezli 10 medailí (což je poměr zhruba 1 medaile na milion obyvatel), poměrově zhruba stejně jako Velká Británie (65 medailí na 63 milionů obyvatel) a ve stejně počítaném poměru je to třikrát více než USA (104 medailí na 314 milionů obyvatel). U nás jsou dobří sportovci. V počtu jsme se umístili ze všech 85 zemí na 19. místě, to je skvělá pozice. Sportovně si teda nemáme na co stěžovat. Takže z tohohle hlediska jsme v České republice a buďme na to hrdí.

V jaké souvislosti se to ale používá? Že je tu všechno drahé? Hmm, tak jeďte do Německa, Anglie, Kanady a jinam, tam je to opravdu drahé. Že tu máme menší platy, než ve jmenovaných zemích? S tímhle na mne nechoďte, podívejte se, co venku jezdí za auta a pak mi řekněte, jestli tu jsou nízký platy. Že to mají všichni na leasing a domy na hypotéky? Ale v těch zmíněných zemích taky, kromě toho tam mají mnohonásobně vyšší nájmy (v Anglii dáte za jeden pokoj třeba i 500 liber, což je 15000 Kč), když nemají ve vlastnictví, byt, či dům. Že máme tady nízkou minimální mzdu? Ani v jedné ze severských zemí (o kterých se v podstatě nemluví) není minimální mzda žádná. Že jsme na tom přece strašně špatně ekonomicky a lidi jsou ohroženi chudobou? Podle Eurostatu máme nejnižší procento lidí ohrožených chudobou v celé Evropě.

Tak že bychom snad nebyli svobodní? No, žebříček ekonomické svobody: 29. místo ze 177 hodnocených, nejvyšší hodnocení v oblasti občanských svobod a politických práv, žebříček svobody tisku: 16. místo ze 179 hodnocených. (Mohl bych přiložit zdroje, ale o dost by to rozšířilo článek, který je už tak dlouhý, a když zadáte do Google tyhle hesla, odkazy vám vyjedou hned na začátku.)

Tak pořád nevím. No, možná politika... Počkat, ale politiky jsme si přece zvolili sami, ne? Byly demokratické volby? Byly. Bylo referendum o Evropské unii? Bylo. Byla přímá volba prezidenta? Byla. Tak o co jde? Jo, už vím... O korupci. Ale lidé, zamyslete se. Proč o té korupci najednou víme? Právě proto, že jsme svobodní a můžeme o ní psát a číst. A právě proto, že ta vláda a vládní strana (která dnes není důvěryhodná přece) zavedla takové pořádky, aby se tihle zkorumpovaní politici začali stíhat a zavírat. Jen si uvědomte, jak je to dlouho, co se začali v novinách objevovat zprávy o zatýkání politiků... Proč na tohle nepomýšlíte? Já stále netuším, co je vlastně špatně. Asi chyba lidí, že si ty informace nezjišťují a zapomínají... To je pak ale těžký. To si pak stěžujte nejdřív na sebe a teprve potom na ty ostatní.

Když se pak podíváme ještě hlouběji od svobody člověka pro vaše nejdůležitější hodnoty... Přátelství, láska, pravda? Hmm... A spousta občanů se odvolává na to, že v Americe je to super? Na kontinentu Severní Ameriky to není super. Tam si přátele nenajdete. Lidé jsou povrchní a nevytváří tak silná pouta jako třeba my tady v Čechách. Takže z tohohle pohledu se máme taky dobře.

Tak kde je problém? No, to je vlastně jednoduchý. Tihle stěžovatelé většinou moc necestují. Protože kdyby cestovali, objevili by to všechno. A že nejsou na cestování peníze? Já jsem student studující dvě školy, chodící na brigádu. Letos jsem byl ve čtyřech hlavních městech - Berlín (4 dny), Řím (5 dní), Londýn (5 dní), Vídeň (1 den - Vánoční trhy).

Tak už opravdu nevím, kde vlastně je ta chyba. Že za komančů bylo líp? No, to bude asi na další příspěvek. :-D Follow my blog with Bloglovin

Alza je píča...

A Alzák je kokot... Takže to vlastně k sobě docla patří... V Alze si už nikdy nic nekoupím. Rád bych tady nejdříve napsal dva odstavce Reklamačního řádu Alza.cz ze čtvrté části. Další odstavce vztahující se k této části se pak týkají toho, co se děje po vyzvednutí atd.

"Je-li kupujícím podnikatel:

Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, bude zboží opraveno. Pokud není oprava možná a povaha vady nebrání obvyklému užívání, může se prodávající s kupujícím dohodnout na přiměřené slevě z ceny zboží. V případě slevy nelze později tuto vadu reklamovat.


Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, prodávající je oprávněn vadné zboží vyměnit za zboží se stejnými, nebo podobnými užitnými vlastnostmi nebo vystaví dobropis."

A rád bych upozornil na něco, co je velmi chytře ošetřeno: "prodávající je oprávněn" v druhém odstavci, což jaksi naprosto eliminuje právo zákazníka...

Když jsem přišel do reklamačního střediska centrály Alzy s tím, že mi odešel harddisk, říkal jsem si, že podle reklamačního řádu je to fajn, protože mi buď vymění na místě vadné zboží (harddisky do notebooků na skladě mají), nebo mi dají náhradní kousek. Samozřejmě se nestalo ani jedno... Vzal jsem si lísteček a šel jsem k přepážce.
Já: "Dobrý den, myslím, že mi odešel harddisk. Potřeboval bych to vyměnit teď hned."
On: "Dobrý den, obávám se, že to není možné. A jestli se jedná o notebook, tak to už vůbec není možné." (Takže jako kdyby šlo o harddisk jiný než v notebooku, který bych si tam přinesl, tak to taky není možné, jo?)
Já: "Ale podle reklamního řádu máte psáno, že pokud je osoba podnikatel, můžete to vyměnit hned."
On: (zvedl obočí a vykulil oči) "To je sice možné, že to tam máme psáno, ale já se obávám, že to nepůjde."
Já: (pochopil jsem, že to asi u notebooku bude složitější vyměnit na místě ten harddisk, i když bych samozřejmě byl ochoten počkat i pár hodin, protože a notebooku mám veškerou práci) "Dobře, tak mi dáte alespoň nějaký náhradní stroj?"
On: "Omlouvám se, ale bohužel to nebude možné."
Já: "Ale v reklamačním řádu máte napsáno, že mi ho můžete vyměnit."
On: "To je sice možné, že to tam máme napsáno, ale my nejsme ze zákona povinni vám nco takového poskytnout."
Takže super, oni sice něo v reklamačním řádu píšou, ale ze zákona nejsou povinni to poskytnout. TAK PROČ TO TAM KURVA PÍŠETE, KDYŽ SE PAK ODVOLÁVÁTE NA ZÁKON?!?!?!?!
Následně zjistil, že mám notebook HP, tak se mnou došel do autorizovaného servisu HP (čímž ten problém hodil na někoho jiného), kde mi řekli, že mi harddisk vymění, ale bude to trvat týden. Já říkám, že to potřebuju hned. No, to prý si musím zaplatit 1200 Kč, aby to udělali hned a ještě si technik účtuje další pětibábu za půlhodiny práce. Říkám, že díky, ale to se mi moc nechce. Tak prý týden. Říkám OK. Ale potřebuju z toho dostat data. A paní na to: "To já vám nezaručím, že z toho ty data půjdou dostat, vy byste si je měl zálohovat." Říkám si, jo, to bych měl, ale na druhou stranu, koupil jsem ten notebook s vírou, že bude v pohodě, ne, že se to za rok a půl posere... Navíc, to nejdůležitější, co z něj potřebuju dostat jsem vytvořil během posledních třech týdnů, tak na to ještě zálohu nemám...
Tak jí povídám: "Tak ať mi z toho nic nemažou."
Ona na to: "Saozřejmě, to nebudou, technik vám zavolá a domluví s váma cenový plán na záchranu dat."
Já: "To není v ceně?"
Ona: "Bohužel, zálohovat data si máte sám. Záruka se vám vztahuje jenom na hardware, nikoli na software." Takže je jedno, že vám ten hardware, na který se záruka vztahuje, způsobil škodu, nikdo vám to prostě nenahradí.
Já: "A kolik to bude stát?"
Ona: "To já vám neřeknu, to závisí na objemu dat. Technik si účtuje asi 500 korun za půl hodiny."
Tak díky, HP, udělali jste opravdu radost...

Když to shrnu. Alza píše něco, co pak plnit nechce, protože nemusí. Ať si zákazník třeba trhne nohou. Jenže zákazník je zoufalý a potřebuje nutně opravu, takže mu Alza a autorizovaný servis nedá jinou možnost, než se podřídit jejich podmínkám, který vám nadiktují. Notebook jsem tam musel nechat, budu muset čekat, zákonná záruční doba je 30 dní, to jsem zvědav, jestli budu muset čekat tak dlouho... Ale bohužel, nemůžete s tím nic dělat. Žaovat je? Za co? V podstatě se nejspíš ničeho nedopouštějí. Neudláte s tím vůbec nic...

Pít, či nepít...

Proč člověk pije alkohol? Aby zapomněl, aby se veselil, aby se nenudil, aby slavil, aby, aby, aby... Důvodů je spousta. Ale proč člověk nepije alkohol? Protože ho zrovna nemá po ruce? No, to nejspíš také. Ale člověk alkohol nepije ve většině případů z daleko vážnějších důvodů, než v případech, kdy ho pije. Dáma je těhotná, nebo je člověk po léčení, nebo zná alkoholika, nebo má dokonce někoho blízkého ovlivňovaného touto drogou. Spadnout do toho je přeci tak jednoduché... Dám si jen jedno... A najednou o sobě nevíte. Proč pijeme? Abychom zapomněli... Často ze zármutku. Často si říkáme, že alkohol je naše jediná radost v životě. Není... A nikdy nebude. Záleží na tom, jak na to koukáte, jakým způsobem hledíte na radosti ve svém životě a kolik jich sami chcete vidět. Nepijme proto, abychom zapomněli. Protože co vlastně chceme zapomenout? Zapomeneme tak možná, jaké hlouposti jsme tu noc prováděli... Nezapomeneme na bolesti a strasti, jež nás trápí. Nezapomeneme na svůj život. A nechtějme na svůj život zapomínat, chtějme se s ním srovnat a vylepšit ho... Proč tedy nepijeme? Abychom byli lepší...

Viva Roma

Inu, myslím, že až někdy budu chtít jet na dovolenou, kde se člověk může odreagovat, pojedu do Říma. Je tam klídeček, pohodička, no stress, prostě paráda. Problém je, když zjistíte, že po roce práce neumíte vůbec odpočívat, že nedokážete jen tak ležet na pláži, relaxovat, na nic nemyslet, nebo něco nedělat. Pak je to trochu problém, ovšem jste-li v Římě nějakou dobu, není moc velký problém tohle všechno zmáknout. A když se pak vrátíte do Čech, zjistíte, že vás může přejet každé druhé auto, protože přechody v Římě jsou tam, kde člověk přechází, nikoli ta zebra, co na silnici splňuje jeho skutečný účel. Zjistíte, že existují fungující semafory, u kterých se opravdu nedá přecházet na červenou. A zjistíte, že žijete v tak nestabilní politické zemi, až se vám chce plakat. Všechny noviny vyplněné politickou situací. Musím napsat, že vidět v římském metru zpravodajské shoty týkající se nehod, výbuchů a atentátů bylo opravdu úplně něco jiného, než na co jsem zvyklý z titulků posledních dnů či týdnů. No, byla to parádní dovolená s ještě skvělejší společností.

Hudba a láska...

... dvě nevyzpytatelné ženy... O nich se dají psát knihy. Hudba je mi ovšem /a pravděpodobně vždy bude/ bližší. Hudba vás neopustí, nezklame /no.../. Zato vás stejně jako láska může pohltit, přemoci. Hudba je krásná, láska je krásná. Není hudby bez lásky, o tom se opravdu nedá diskutovat. Proč spousta největších hitů je zamilovaných, či pomalých a emocionálně velmi nabitých? Protože v nich je láska, jsou tvořeny s tou největší láskou. Hudba je však více poddajná, můžete si s ní dělat, co se vám zamane. U lásky je tomu naopak. U té si nikdy nemůžete být ničím jisti. Láska vás může dohnat k šílenství, hudba možná taky, ale to jen když se necháte. Láska je mrcha, hudba nikoli. Láska s vámi cvičí, hudba s vámi hýbe. Hudba ale bez lásky nemá smysl. Proč psát hudbu, když máte prázdné srdce? V srdci musí někdo být, a když tam někdo je, můžete pro ni psát hudbu překrásnou, lyrickou, poetickou a jemnou. Láska bez hudby smysl mít může. Ovšem láska je sama o sobě bytostí, která sice není vidět, ale myslí, improvizuje a schovává si ty největší esa nakonec. Hudbě dáte do rukávu ty esa vy. Hudbu bych už dnes asi nevyměnil za nic, ani za klid. Hudba sice občas ruší, ale je to něco, co vás i tak uklidní. Láska vás drásá a hladí, zesměšňuje a povyšuje. Hudba vás šlechtí. I tak je ale krásné mít obojí. Bez nich dvou by neměl život žádnou cenu...