Jen aby nám neutekla...

Jsou Vánoce, tak jsem přijel z Prahy domů. Domů znamená do malého městečka kousek od Náchoda. Inu, rozhodl jsem se jet dokoupit ještě poslední dárky do "metropole" Náchod, a jak všichni vědí, v Náchodě kdysi bývali lázně. V lázních obvykle bývají minerální prameny, takový také v Náchodě je. Jmenuje se Ida. Mamka mne tedy při té příležitosti poprosila, zdali bych nevzal pár lahví a nedojel pro Idu. Pár lahví znamenalo plná taška, takže asi 8 pet-flašek. No, říkal jsem si, že to je trochu více než pár, ale budiž. Dokoupím dárky a jedu pro Idu. Že tam parkovalo asi dvacet aut, budiž, blízko je hotel. Jenže to nebyly auta k Bonatu /hotel/, to byly auta pro Idu. Měl bych ještě možná připomenout, že před nevím jakým časem /tak dávno to však není/, umístili stáčecí trubky do altánu u cesty namísto dřívějšího umístění asi 5 metrů pod úrovní cesty u řeky, tudíž je pro všechny velmi pohodlné se k pramenu dostat. Inu, že jsem musel čekat asi patnáct minut, než jsem si mohl natočit vodu /trubek, z kterých můžete Idu stáčet je k dispozici asi 8/, to jsem přežil, přeci jen jsou Vánoce, nikam nespěchám. Ovšem to, co jsem viděl, mne opravdu rozesmálo. Když jsem stál ve frontě, připadlo mi těch mých 8 lahví jako zlomek. Dokonce jsem se cítil trapně, že jich mám tak málo. Kanystry o objemu 5 litrů? Žádná výjimka. Stáčení až po úplný okraj hrdla /způsobem, že když lahev otevřete, půlka se na vás vylije/? Naprostý standard /prostě kdo to tak nedělá, je blbec/. Jenže to není vše. Ono totiž nebylo žádnou výjimkou, že tam lidi vozili lahve v přepravkách. A ne každý v jedné, ale to přijel třeba týpek s vozíkem a na něm tři přepravky se zhruba 10-12 lahvemi, takže si sami dokážete spočítat, kolik litrů si bral. No, jak jsem se tak rozhlížel, v průměru odpovídal odnesený objem Idy asi tak 40-50 litrům na člověka. Občas to vypadalo, jako by s tou vodou jel zrovna někdo na trh. Ono je přeci jedno, že když pijete minerálku pořád /obzvláště minerálku stejného druhu/, není to moc dobrý pro organismus. Hlavně, že máte vodu zadarmo...

Když jste obklopeni...

Kdysi jsem na Facebooku napsal, že jsem spokojen se svým životem. Že mám spoustu skvělých přátel, úžasnou přítelkyni, dělám, co mne baví a jsem za to rád a nestěžoval jsem si, protože mi nic v životě nechybělo. Od té doby, co jsem to napsal nastalo jedno z mých nejhorších období v mém životě, které trvalo několik měsíců, stále se stupňovalo a opravdu to nebylo a nebylo lepší... A nejen u mne, ale u lidí, kteří byli kolem mne a se kterými jsem to sdílel... Ale jak to tak bývá, život má úžasný smysl pro funkci sinus a všechno ošklivé se zákonitě musí jednou obrátit. A to se taky stalo. Ovšem zařídil jsem si to trochu jinak. Abych už nikdy nebyl na sto procent spokojen, udělal jsem si ze života závod, kde mi opravdu stále něco chybí a stále musím vidět i ty nejmenší detaily, se kterými nemohu být spokojen. Život sám o sobě závodem není. Musíte si ho tak nastavit. Protože jak si to uděláte, tak to i máte. A proto jsem opravdu nesmírně nadšený ze všech svých přátel, které kolem sebe mám, kterým můžu věřit, kteří mohou věřit mně, které mám nade vše rád a které bych nevyměnil. Je neskutečně úžasné mít spoustu blízkých přátel. Protože když jste obklopeni úžasnými a skvělými lidmi, máte také krásný život. Opravdu teď doufám, že se zase vše nezvrtne. Je jen jedna nevýhoda, když máte hodně blízkých kamarádů a kamarádek. Že vám každým dnem všichni chybí...