Je to muzika?...

Začnu podobně jako jsem začal minulý příspěvek, protože ten se vztahuje k tomu, co teď budu psát. V muzice se považuji za konzervativce. Je pravda, že s časem se vše trochu mění, ovšem v tomhle směru se měním opravdu minimálně. Zastávám názor (někomu samozřejmě může připadat omezený, ovšem to je úděl a riziko každého bloggera, který publikuje názor), že muzika je to, co hrají nástroje. Jakákoliv elektronika pro mne není muzikou. Stejně tak já, když si napíšu nějaký noty a přehraje mi to Sibelius, není to hudební skladba, jsou to prostě nějaký zvuky. Když vám to pak zahraje soubor, je to teprve nějaká hudební skladba. Díky elektronice, počítačům se stává hudebním skladatelem téměř každý, protože může psát a psát a myslet si, že vymýšlí jedno hudební dílo za druhým. Ale to pro mne není žádná hudba. Elektronika jsou nějaký zvuky, jenom zvuky bez charakteru, života... Hudební nástroje, to je to, co dělá muziku muzikou. Nástroj má duši, má historii, má život, má nenahraditelný tón a při živém vystoupením jeho prostřednictvím promlouvá muzikant k posluchači, díky tomuhle jedinečnému prostředku. Je to prostě ta správná muzika. Hraje to člověk zrovna v tu chvíli. A každá živá produkce s hudebními nástroji je úplně jiná, nikdy nikdo nezahraje úplně stejně. Protože pak by to byl stroj. A stroj nedělá muziku. I proto pro mne elektronika není muzika...

Ale to, o čem jsem chtěl psát, jsem stejně nezmínil... Tak ve zkratce (spoustu věcí jsem napsal výše), teď jsem si poslechl konečně celý soundtrack z filmu Černá Labuť. Skladatel šikovnej, ale musím se přiznat, že jsem se nad sebou zamýšlel při poslechu tohohle alba. Nemám rád všechny ty šílenosti, který elektronická hudba může produkovat a když jsem slyšel ten soundtrack, někdy je i sama orchestrální hudba dost šílená (samozřejmě nepočítám moderní vážnou hudbu, či expresionisty a jinou klasiku moderního ražení, filmovou hudbu řadím spíš mezi populární hudbu). Ale pořád je to alespoň muzika, protože na živáku to bude úplně něco jinýho. Má to duši, historii, myšlenku a hlavně život a díky němu tu krásnou hudební proměnlivost v čase.