Až moc smutku na hromadě...

Jsou chvíle, kdy si připadnete sami... Všichni to tak mají... Někdo minutu, někdo dvě, někdo déle a někdo to má roky a roky... Je opravdu skvělé, když máte spoustu blízkých přátel, se kterými si můžete popovídat, můžete s nimi sdílet svoje starosti, trable, potíže a taky radosti, šavle a stavy beztíže, krásné chvíle, úspěchy. Je úžasné vědět, že na tomhle světě je někdo, kdo vás má rád, kdo se za vás postaví, kdo vám pomůže a řekne: Don't worry, be happy, man! Je to parádní a v těch nejtěžších chvílích by na to vlastně měli myslet úplně všichni...

Ovšem na druhou stranu je to těžké... V tu chvíli jste ohromnými sobci, řešíte jen sebe, pro vás je to vaše trápení přeci tím nejhorším na světě a nic, prostě vůbec nic s tím neuděláte... Člověk se celý život učí... A každý den je mi toho důkazem /ne, že bych toho mnoho zažil, je mi přeci jen necelých 23, i tak je mi toho každý den důkazem/... Jsme lidé, máme právo na rozhodnutí... A pro mne byla vždy ta rozhodnutí ovlivněna silou vůle... Ještě stále jsou... Ovšem postupem času si člověk nějak uvědomuje, že jsou opravdu strašně silné věci mezi nebem a zemí... Láska a smrt... Podle mne dva nejsilnější stimuly lidské mysli... Zasáhne vás láska? Jistě... A bránit se tomu dá velmi těžko... Samozřejmě, kdo by se jí chtěl bránit? A smrt? Zasáhne podobně hluboko, možná v daný moment hlouběji... Jenže nečekané smrti někoho blízkého se nedá ubránit... Musíte věřit, že čas rány otupí, musíte přemýšlet hodně dopředu v obou případech... V tu chvíli pro vás přeci musí být důležité to, co bude, ne to, co je... Hledíte dopředu, přemýšlíte, i když vám v tu chvíli připadne nemožné obě věci překonat /obzvláště, když ta první jmenovaná skončí velmi špatně/, připadne vám, že se vám zničil veškerý svět... A dokonce vás napadnou myšlenky na tu druhou, jenže pak si řeknete: Hey, man... What's up? A popřemýšlíte... Byl by to sobecký, sobecký zločin, protože byste způsobili bolest všem těm, kteří vám jsou vděční za vaši existenci a kteří za vámi stojí a dávají vám ještě jednu šanci. A vy byste se k nim zachovali bezohledně a vlastně byste tím absolutně nic nevyřešili...