Píšu...

Mám někdy pocit, že bych měl napsat povídku... Sakra, studuju žurnalistiku, měl bych psát každý den něco, ne? Ale momentálně /myšleno asi tak 4 měsíce a nechce to přestat/ mám hrozně labilní náladu a pět minut chci něco napsat a pak zas nic... Mám trochu v krvi, tak to možná někdy nebude dávat smysl, protože to budou prostě myšlenky... Ale na splín se pít nemá, jak říká moje nejbližší kamarádka. Jenže já musel... Někdy je toho na člověka tolik... I když je to třeba jen jedna skutečnost, jenže je zlá... Jemu připadne zlá... Jsou lidi, co zažili horší skutečnosti a taky to přežili... Jenže ona je momentálně zlá... A spoustě lidí pomáhá něco... A já bych nejradši psal... Hudbu, povídku, cokoliv... Jenže pak to zas najednou přejde, říkáte si: "Neztrácel bych tím jen čas?" A nakonec neuděláte skoro nic... Ale čas se vleče stejně pomalu... A nevíte... Opravdu jen myšlenky, co mne zrovna napadají... Potřebuju se nějak vypsat, uklidnit... Na to je taky blog... Na vypsání... Sdělení světu... Jen musíte přemýšlet tom, co můžete a co nesmíte napsat. Musíte přebírat... Hodně teček. :-D

Jsem ztracen... Mohl bych momentálně napsat o chlápkovi, co se upil k smrti... Nebo se opil a skočil pod vlak... Protože mu pukalo srdce... Ale ne, tím by jen na sebe upoutal spoustu pozornosti... Ale třeba by chtěl, možná na pět minut... A rozebral bych jeho profil, jeho přemýšlení, protože hlavně o tom by měly být Příběhy Nikomu /už bych to měl dodělat, když na tom tak nezáleží/... Spousta polo-myšlenek, které tu píšu budou dávat smysl každému jinak... A vzniknou teorie, těm se člověk neubrání, protože je zvědavý a rád zkoumá a přichází věcem na kloub... A někteří pochopí plně a někteří jen z většiny... Nedokážu si představit, jak by se s tím mohl vyrovnávat člověk, který nemá přátele... Naopak velmi rozumím tomu, kde se vzalo spousta alkoholismů a workoholismů a dalších...

A člověk by mohl psát donekonečna, protože ho trápí nekonečně mnoho věcí, i když všechny souvisí jen s jednou skutečností... A je to šílený...

Dneska dva příspěvky osobnějšího charakteru... Za to může pan Becher...