Vždyť jsme v Čechách...

Když tak na to koukám, už jsem docela dlouho nepřispíval. No, Google ale hezky střádá informace o svých uživatelích, tak proč by mi konto mazal. I kdybych sem nepřispíval rok, určitě se tu ještě najdu a budu se moci přihlásit.

Každopádně, dnes (resp. včera) jsem se rozhodl zase něco málo přispět. Začínám být totiž docela dost alergický na věty typu: "Vždyť jsme v České republice, tak co bys čekal?" nebo "Holt, tady jseš v Čechách, tak si zvykni..." nebo cokoli v tomto smyslu. Ano, jsme v České republice. A to znamená, že se máme hrozně špatně? Možná mne za to budou kamenovat, ale je to pro mne novinka.

Když začnu od těch povrchnějších věcí a mého oblíbeného sportu. V Čechách se narodil Ivan Lendl, Dominik Hašek, Jaromír Jágr a Martina Sáblíková. To jsou sportovci, kteří dělali (resp. dělají) České republice skvělé jméno. Samozřejmě nejsou všichni, je jich daleko víc, ale pro příklad je to ideální. Český hokejový tým vyhrál olympijský turnaj, kde poprvé v historii nastupovali hráči z NHL, v playoff přešel přes nejlepší hráče světa z USA, Kanady a Ruska. Máme tu Aleše Valentu, který jako první skočil trojité salto s pěti vruty, máme tu Jana Železného, který jako jediný na světě přehodil, po změně těžiště oštěpu, třikrát 95 metrů. To svědčí o tom, že i v tak malé zemičce o deseti miliónech obyvatel rostou talenty. Ano, stále rostou. Hertl, Sáblíková a další... Z letních olympijských her v Londýně naši sportovci přivezli 10 medailí (což je poměr zhruba 1 medaile na milion obyvatel), poměrově zhruba stejně jako Velká Británie (65 medailí na 63 milionů obyvatel) a ve stejně počítaném poměru je to třikrát více než USA (104 medailí na 314 milionů obyvatel). U nás jsou dobří sportovci. V počtu jsme se umístili ze všech 85 zemí na 19. místě, to je skvělá pozice. Sportovně si teda nemáme na co stěžovat. Takže z tohohle hlediska jsme v České republice a buďme na to hrdí.

V jaké souvislosti se to ale používá? Že je tu všechno drahé? Hmm, tak jeďte do Německa, Anglie, Kanady a jinam, tam je to opravdu drahé. Že tu máme menší platy, než ve jmenovaných zemích? S tímhle na mne nechoďte, podívejte se, co venku jezdí za auta a pak mi řekněte, jestli tu jsou nízký platy. Že to mají všichni na leasing a domy na hypotéky? Ale v těch zmíněných zemích taky, kromě toho tam mají mnohonásobně vyšší nájmy (v Anglii dáte za jeden pokoj třeba i 500 liber, což je 15000 Kč), když nemají ve vlastnictví, byt, či dům. Že máme tady nízkou minimální mzdu? Ani v jedné ze severských zemí (o kterých se v podstatě nemluví) není minimální mzda žádná. Že jsme na tom přece strašně špatně ekonomicky a lidi jsou ohroženi chudobou? Podle Eurostatu máme nejnižší procento lidí ohrožených chudobou v celé Evropě.

Tak že bychom snad nebyli svobodní? No, žebříček ekonomické svobody: 29. místo ze 177 hodnocených, nejvyšší hodnocení v oblasti občanských svobod a politických práv, žebříček svobody tisku: 16. místo ze 179 hodnocených. (Mohl bych přiložit zdroje, ale o dost by to rozšířilo článek, který je už tak dlouhý, a když zadáte do Google tyhle hesla, odkazy vám vyjedou hned na začátku.)

Tak pořád nevím. No, možná politika... Počkat, ale politiky jsme si přece zvolili sami, ne? Byly demokratické volby? Byly. Bylo referendum o Evropské unii? Bylo. Byla přímá volba prezidenta? Byla. Tak o co jde? Jo, už vím... O korupci. Ale lidé, zamyslete se. Proč o té korupci najednou víme? Právě proto, že jsme svobodní a můžeme o ní psát a číst. A právě proto, že ta vláda a vládní strana (která dnes není důvěryhodná přece) zavedla takové pořádky, aby se tihle zkorumpovaní politici začali stíhat a zavírat. Jen si uvědomte, jak je to dlouho, co se začali v novinách objevovat zprávy o zatýkání politiků... Proč na tohle nepomýšlíte? Já stále netuším, co je vlastně špatně. Asi chyba lidí, že si ty informace nezjišťují a zapomínají... To je pak ale těžký. To si pak stěžujte nejdřív na sebe a teprve potom na ty ostatní.

Když se pak podíváme ještě hlouběji od svobody člověka pro vaše nejdůležitější hodnoty... Přátelství, láska, pravda? Hmm... A spousta občanů se odvolává na to, že v Americe je to super? Na kontinentu Severní Ameriky to není super. Tam si přátele nenajdete. Lidé jsou povrchní a nevytváří tak silná pouta jako třeba my tady v Čechách. Takže z tohohle pohledu se máme taky dobře.

Tak kde je problém? No, to je vlastně jednoduchý. Tihle stěžovatelé většinou moc necestují. Protože kdyby cestovali, objevili by to všechno. A že nejsou na cestování peníze? Já jsem student studující dvě školy, chodící na brigádu. Letos jsem byl ve čtyřech hlavních městech - Berlín (4 dny), Řím (5 dní), Londýn (5 dní), Vídeň (1 den - Vánoční trhy).

Tak už opravdu nevím, kde vlastně je ta chyba. Že za komančů bylo líp? No, to bude asi na další příspěvek. :-D Follow my blog with Bloglovin

Alza je píča...

A Alzák je kokot... Takže to vlastně k sobě docla patří... V Alze si už nikdy nic nekoupím. Rád bych tady nejdříve napsal dva odstavce Reklamačního řádu Alza.cz ze čtvrté části. Další odstavce vztahující se k této části se pak týkají toho, co se děje po vyzvednutí atd.

"Je-li kupujícím podnikatel:

Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, bude zboží opraveno. Pokud není oprava možná a povaha vady nebrání obvyklému užívání, může se prodávající s kupujícím dohodnout na přiměřené slevě z ceny zboží. V případě slevy nelze později tuto vadu reklamovat.


Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, prodávající je oprávněn vadné zboží vyměnit za zboží se stejnými, nebo podobnými užitnými vlastnostmi nebo vystaví dobropis."

A rád bych upozornil na něco, co je velmi chytře ošetřeno: "prodávající je oprávněn" v druhém odstavci, což jaksi naprosto eliminuje právo zákazníka...

Když jsem přišel do reklamačního střediska centrály Alzy s tím, že mi odešel harddisk, říkal jsem si, že podle reklamačního řádu je to fajn, protože mi buď vymění na místě vadné zboží (harddisky do notebooků na skladě mají), nebo mi dají náhradní kousek. Samozřejmě se nestalo ani jedno... Vzal jsem si lísteček a šel jsem k přepážce.
Já: "Dobrý den, myslím, že mi odešel harddisk. Potřeboval bych to vyměnit teď hned."
On: "Dobrý den, obávám se, že to není možné. A jestli se jedná o notebook, tak to už vůbec není možné." (Takže jako kdyby šlo o harddisk jiný než v notebooku, který bych si tam přinesl, tak to taky není možné, jo?)
Já: "Ale podle reklamního řádu máte psáno, že pokud je osoba podnikatel, můžete to vyměnit hned."
On: (zvedl obočí a vykulil oči) "To je sice možné, že to tam máme psáno, ale já se obávám, že to nepůjde."
Já: (pochopil jsem, že to asi u notebooku bude složitější vyměnit na místě ten harddisk, i když bych samozřejmě byl ochoten počkat i pár hodin, protože a notebooku mám veškerou práci) "Dobře, tak mi dáte alespoň nějaký náhradní stroj?"
On: "Omlouvám se, ale bohužel to nebude možné."
Já: "Ale v reklamačním řádu máte napsáno, že mi ho můžete vyměnit."
On: "To je sice možné, že to tam máme napsáno, ale my nejsme ze zákona povinni vám nco takového poskytnout."
Takže super, oni sice něo v reklamačním řádu píšou, ale ze zákona nejsou povinni to poskytnout. TAK PROČ TO TAM KURVA PÍŠETE, KDYŽ SE PAK ODVOLÁVÁTE NA ZÁKON?!?!?!?!
Následně zjistil, že mám notebook HP, tak se mnou došel do autorizovaného servisu HP (čímž ten problém hodil na někoho jiného), kde mi řekli, že mi harddisk vymění, ale bude to trvat týden. Já říkám, že to potřebuju hned. No, to prý si musím zaplatit 1200 Kč, aby to udělali hned a ještě si technik účtuje další pětibábu za půlhodiny práce. Říkám, že díky, ale to se mi moc nechce. Tak prý týden. Říkám OK. Ale potřebuju z toho dostat data. A paní na to: "To já vám nezaručím, že z toho ty data půjdou dostat, vy byste si je měl zálohovat." Říkám si, jo, to bych měl, ale na druhou stranu, koupil jsem ten notebook s vírou, že bude v pohodě, ne, že se to za rok a půl posere... Navíc, to nejdůležitější, co z něj potřebuju dostat jsem vytvořil během posledních třech týdnů, tak na to ještě zálohu nemám...
Tak jí povídám: "Tak ať mi z toho nic nemažou."
Ona na to: "Saozřejmě, to nebudou, technik vám zavolá a domluví s váma cenový plán na záchranu dat."
Já: "To není v ceně?"
Ona: "Bohužel, zálohovat data si máte sám. Záruka se vám vztahuje jenom na hardware, nikoli na software." Takže je jedno, že vám ten hardware, na který se záruka vztahuje, způsobil škodu, nikdo vám to prostě nenahradí.
Já: "A kolik to bude stát?"
Ona: "To já vám neřeknu, to závisí na objemu dat. Technik si účtuje asi 500 korun za půl hodiny."
Tak díky, HP, udělali jste opravdu radost...

Když to shrnu. Alza píše něco, co pak plnit nechce, protože nemusí. Ať si zákazník třeba trhne nohou. Jenže zákazník je zoufalý a potřebuje nutně opravu, takže mu Alza a autorizovaný servis nedá jinou možnost, než se podřídit jejich podmínkám, který vám nadiktují. Notebook jsem tam musel nechat, budu muset čekat, zákonná záruční doba je 30 dní, to jsem zvědav, jestli budu muset čekat tak dlouho... Ale bohužel, nemůžete s tím nic dělat. Žaovat je? Za co? V podstatě se nejspíš ničeho nedopouštějí. Neudláte s tím vůbec nic...

Pít, či nepít...

Proč člověk pije alkohol? Aby zapomněl, aby se veselil, aby se nenudil, aby slavil, aby, aby, aby... Důvodů je spousta. Ale proč člověk nepije alkohol? Protože ho zrovna nemá po ruce? No, to nejspíš také. Ale člověk alkohol nepije ve většině případů z daleko vážnějších důvodů, než v případech, kdy ho pije. Dáma je těhotná, nebo je člověk po léčení, nebo zná alkoholika, nebo má dokonce někoho blízkého ovlivňovaného touto drogou. Spadnout do toho je přeci tak jednoduché... Dám si jen jedno... A najednou o sobě nevíte. Proč pijeme? Abychom zapomněli... Často ze zármutku. Často si říkáme, že alkohol je naše jediná radost v životě. Není... A nikdy nebude. Záleží na tom, jak na to koukáte, jakým způsobem hledíte na radosti ve svém životě a kolik jich sami chcete vidět. Nepijme proto, abychom zapomněli. Protože co vlastně chceme zapomenout? Zapomeneme tak možná, jaké hlouposti jsme tu noc prováděli... Nezapomeneme na bolesti a strasti, jež nás trápí. Nezapomeneme na svůj život. A nechtějme na svůj život zapomínat, chtějme se s ním srovnat a vylepšit ho... Proč tedy nepijeme? Abychom byli lepší...

Viva Roma

Inu, myslím, že až někdy budu chtít jet na dovolenou, kde se člověk může odreagovat, pojedu do Říma. Je tam klídeček, pohodička, no stress, prostě paráda. Problém je, když zjistíte, že po roce práce neumíte vůbec odpočívat, že nedokážete jen tak ležet na pláži, relaxovat, na nic nemyslet, nebo něco nedělat. Pak je to trochu problém, ovšem jste-li v Římě nějakou dobu, není moc velký problém tohle všechno zmáknout. A když se pak vrátíte do Čech, zjistíte, že vás může přejet každé druhé auto, protože přechody v Římě jsou tam, kde člověk přechází, nikoli ta zebra, co na silnici splňuje jeho skutečný účel. Zjistíte, že existují fungující semafory, u kterých se opravdu nedá přecházet na červenou. A zjistíte, že žijete v tak nestabilní politické zemi, až se vám chce plakat. Všechny noviny vyplněné politickou situací. Musím napsat, že vidět v římském metru zpravodajské shoty týkající se nehod, výbuchů a atentátů bylo opravdu úplně něco jiného, než na co jsem zvyklý z titulků posledních dnů či týdnů. No, byla to parádní dovolená s ještě skvělejší společností.

Hudba a láska...

... dvě nevyzpytatelné ženy... O nich se dají psát knihy. Hudba je mi ovšem /a pravděpodobně vždy bude/ bližší. Hudba vás neopustí, nezklame /no.../. Zato vás stejně jako láska může pohltit, přemoci. Hudba je krásná, láska je krásná. Není hudby bez lásky, o tom se opravdu nedá diskutovat. Proč spousta největších hitů je zamilovaných, či pomalých a emocionálně velmi nabitých? Protože v nich je láska, jsou tvořeny s tou největší láskou. Hudba je však více poddajná, můžete si s ní dělat, co se vám zamane. U lásky je tomu naopak. U té si nikdy nemůžete být ničím jisti. Láska vás může dohnat k šílenství, hudba možná taky, ale to jen když se necháte. Láska je mrcha, hudba nikoli. Láska s vámi cvičí, hudba s vámi hýbe. Hudba ale bez lásky nemá smysl. Proč psát hudbu, když máte prázdné srdce? V srdci musí někdo být, a když tam někdo je, můžete pro ni psát hudbu překrásnou, lyrickou, poetickou a jemnou. Láska bez hudby smysl mít může. Ovšem láska je sama o sobě bytostí, která sice není vidět, ale myslí, improvizuje a schovává si ty největší esa nakonec. Hudbě dáte do rukávu ty esa vy. Hudbu bych už dnes asi nevyměnil za nic, ani za klid. Hudba sice občas ruší, ale je to něco, co vás i tak uklidní. Láska vás drásá a hladí, zesměšňuje a povyšuje. Hudba vás šlechtí. I tak je ale krásné mít obojí. Bez nich dvou by neměl život žádnou cenu...

Hele, celebrita...

Pracuji v jednom fast foodu v centru Prahy. Je to fajn, personál je zatím z většiny taky fajn, akorát peníze jsou, jaké jsou. Ale o tom už jsem psal dříve, prostě nemůžu si vlastně stěžovat. Vzhledem k tomu, že je restaurace umístěná v centru Prahy, potkáte tam mnoho zajímavých lidí. Kromě cizinců všeho druhu /hlavně Španělé, kteří nejspíš srovnávají Prahu s Barcou/ potkáte i známé osobnosti české kulturní scény. A když už je potkáte, vždycky se ukáže, kdo na co kouká. Před pár dny k nám zavítal mistr Pavlásek a jeden kluk, který podle mého hraje v Ulici, či nějakém takovém seriálu. Když si Pavlásek objednal, moc vesele se netvářil a hned ho všichni začali hodnotit, že "to není zas takovej showman". No, po celém dnu natáčení nějaké reklamy se mu ani moc nedivím, když jeho sranda živí, kašle na ní ve svém osobním životě a má přeci právo na to "nebejt showman" v nějakém fast foodu. Já osobně když přijdu z Konzervatoře /na Ježkárně to bývalo ještě horší/, kde probírám, nebo slyším celý den hudbu, nemůžu žádnou hudbu večer ani slyšet. Nebo si pustím něco, co se vymyká školnímu rytmu, takže Jackson, Rammstein, nebo Chaozz, proč ne... Nejvíc mne však pobavilo, jak na něj jeden kolega musel prostě hledět, jako by ho viděl poprvé v životě... Bože, nojo... Člověk z reklamy přišel pro sendvič, to je teda věc... Přeci je to taky člověk, žádná věda...

Asi vzpomínkový sentiment...

Asi před dvěma měsíci /možná déle/ jsem si přečetl článek o tom, že asi 33% Čechů si myslí, že v minulém nedemokratickém režimu bylo lépe... Inu, to nechápu. Dobrá, dejme tomu, že jsou lidé nespokojeni s vládou, jenže proč jsou nespokojeni s vládou? Protože vědí o jejích přehmatech... Když jste byli před třiceti lety nespokojeni s vládou a řekli jste to nahlas, zavřeli vás do vězení. Dnes spoustu věcí víme z médií. Copak myslí těch 33% občanů, že se dříve nepodplácelo? Copak neříká starší generace: "Jo, když tam nemáš známý, nemáš šanci"? A kde to má asi původ? Ono to možná dříve bylo ještě horší, jen o tom nikdo nevěděl. Dnes se veřejně rozkrývají všemožné a nemožné kauzy a valí se toho na nás tolik, že si asi opravdu myslíme, že je to dneska horší. Ale opravdu by mne zajímalo, kolik lidí z těch 33% nechodí do supermarketů, obchodních center atd. Žádný řetězce tu nefungovaly... McDonald's a jemu podobné firmy všeho druhu jako Kaufland, H&M a další, nic takového jsme tady neměli. A navíc nás mohli zavřít. A že byla jedna pračka na obchodě? Na to už se asi taky zapomenulo. Nejvíc mne vždycky dostává argument, že každý měl práci, nebo že dřív se sice nemohlo cestovat, ale dnes na to nemáme. Každý sice práci měl, ale k čemu by to v budoucnu vedlo? K Řecku... A že si dnes nemůžem dovolit cestovat? Já jsem student dvou škol, mám brigádu na poloviční úvazek, bydlím v Praze, kde si všechny výdaje včetně bydlení a jídla sám hradím. Letos jsem byl v Berlíně, o prázdninách se chystám do Londýna, na výlet do Jeseníků, na Slovensko a možná ještě někam a vím, že ty výdaje pokryju. Kdo na to cestování teda nemá? Opravdu nevím, proč si každý třetí Čech myslí, že bylo lépe v režimu, který nepodporoval podnikání, mohl vás zavřít, když jste s ním nesouhlasil, sebral vám váš majetek, zakazoval hudbu, filmy, omezoval média a dělal další spoustu zlotřilostí... Vážně mi to někdo vysvětlete...

Boom, boom, boom...

Když se člověk nedokáže zastavit, nemůže psát do blogu... Nebo se mu taky někdy nechce... Ostatně, komu by se pořád chtělo psát do blogu? Je to přeci jen oddechová činnost časového intervalu zvaného lidově "občas"... I tak, můžu zase něco hezkého napsat. Není to nijak aktuální, ale je to fajn.
Nevím, co se stalo, ale naše televizní kultura kromě klesající kvality díky TV Nova, dokáže občas zapůsobit díky jiným kanálům. Mne například velmi zaujal koncept televize Zoom, kterou přinesla Prima. Supr věc, navíc do portfolia Primy a celého českého televizního světa to přineslo oživení v podobě české verze populárního National Geographic. Opravdu, velmi potěšující... Pak najednou člověk čte, že pan Dvořák /který byl mj. i mým favoritem na post ředitele ČT/ chce od září zavést nový kanál s cílovou skupinou malých dětí do osmé večerní a teenagerů a mladistvých od osmé večerní. Dvojku naopak vyprofilovat více alternativně a dokumentárně. Vím, že o tom mluvil, ale u nás nebývá zvykem, že by se politické sliby dodržovaly tak, jak byly vysloveny. Opět, paráda... Jenže, co se nestane, kromě kvality je tu i kvantita a její význam znají v televizi Nova moc dobře. Přijdou s nápadem udělat nové kanály hned dva. Smíchov a Telka... Proč? Když se člověk podívá na program těchhle dvou, jsou v podstatě úplně stejné a krom toho, že na obou dávají dost staré pořady /třeba i 15 let/, je to úplně stejně jako samotná Nova... Inu, opravdu nuda... Ovšem když jsou schopni občani nominovat Televizní Noviny na nejlepší pořad v TýTý, jsou asi ochotni sledovat soutěž Kolotoč z roku 1995. Jen tak dál a zblbnem úplně... 

Fanda je hustej...

Nedávno jsem se koukal na Jarku Jágra, jak mu to hraje... Inu, je o hodně rychlejší než vloni... Nebo jsou všichni jeho spoluhráči a protihráči pomalejší... Nevím, jak je to možné, jestli třeba netrénuje jinak, ale je to tak... Každopádně, přenos dávali na televizním kanálu Fanda. Naposledy jsem na Novou přenášený hokej koukal asi před rokem a byl to opravdu hodně špatný komentář. Letos to už mělo aspoň trochu něco do sebe. Komentátor prošel asi Zárubovou školou, protože vytahoval jednu statistiku za druhou, to bylo fajn, protože často to byly zajímavý informace, ovšem bylo toho možná až příliš, protože si těch faktů aspoň polovinu nepamatuju. I tak, bylo to fajn. Přenos dobrý, hokej dobrý, komentář dobrý. Jenže pak přišla přestávka... No, nejenže Nova asi nemá prachy na studio, takže celou přestávku běžely reklamy, ale kromě reklam běžely i upoutávky na jejich pořady a to byla lahoda pro uši... Já chápu, že se Fanda snaží přiblížit tomu "obyčejnýmu člověku" u nás v republice... Ale to znamená, že ten "obyčejnej člověk", chce slyšet v každý upoutávce mluvu, jakou já píšu tenhle příspěvek? Nebo spíš ještě horší? Opravdu mne v tu chvíli /a to bylo asi něco kolem půlnoci/ za uši tahalo, když jsem slyšel, že budou vysílat /cituji/ "anglickej pohár", nebo že nějaký seriál dávají "každý úterý" a něco snad že bude "špičkovej nářez"... Dobrá, ještě pochopím /i když s jedním okem zalepeným a druhým téměř neotevřeným/, kdybych něco takového slyšel jednou. Jenže on to pán řekl v každé upoutávce a v některé hned několikrát. No, nevím, jestli je zrovna vhodné díky televizi šířit mezi "obyčejnými občany" takovou mluvu... Obzvláště když zrovna na Fandu koukají nepochybně i děti, kterým ve škole do hlavy tlačí něco, ale "v televizi říkají něco jiného"... Na koho asi tyhle děti dají víc...

O dětech...

Děti nechci... Zatím... Jednou určitě, zatím prosím nikoli... Každopádně, když jezdíte každý den městskou hromadnou dopravou, přepravuje se s vámi spousta lidí různého pohlaví, vyznání, rasy, věku atd. A přepravují se s vámi i děti. Je opravdu velmi zábavné pozorovat všechny ti lidi. Když jedete ráno na sedmou,  nebo osmou, všichni jsou rozespalí, znechucení, nemluvní a je jich kolem vás hodně. Když jedete mimo špičku uprostřed dne, jede jich málo, ale o trochu příjemněji působí a atmosféra je mírně volnější. Když jedete odpoledne, jsou často lidé rozjaření, hodně povídaví, že už jdou z práce, či ze školy domů. A když jedete v noci, lidé jsou opilí. V kterýkoli den v týdnu. Případně jsou smutní, nebo zamyšlení, občas to působí trochu depresivně. Ale děti? Děti jsou v každou denní dobu stejní. Upovídané, zpívající, koukající, studující a pozorující. Nejvíce mne na nich baví, jak se všemu diví, nebo vše zkoumají a na všechno se ptají. Že je rozveselí i ta nejmenší blbůstka a pro dospělé samozřejmost jako například otáčivý kloub tramvaje. Už jen to, že se to vlastně jako hejbe, přeci je to strašně hustý. Děti si všímají v podstatě všeho, co dospělí považují za samozřejmost. Myslím, že každý vědec /i sociolog, nebo spíš hlavně sociolog/ by měl ve skutečnosti být dítětem a pozastavovat se i nad těmi nejobyčejnějšími věcmi, protože mu to přinese úplně nový pohled na skutečnost, kterou považoval za skutečnost.

Mám připraveno několik dalších témat, o kterých chci psát. A spoustu témat, které mne rozčílí, či pobaví každým dnem, ale to bych asi nedělal nic jiného, než jen psal blog...

No, to je málo...

Existence, život v Praze, podnikatelské plány, zvědavost, zkušenost a další osobní faktory... Všechno tohle mne donutilo najít si práci. Ne donutilo. Kdybych si jí najít nechtěl, asi bych jí ani nehledal. O tom ale tenhle článek není. Přemýšlím o tom už déle, slýchám to v práci téměř každý den. Že jsme málo placení. Dobře, relativně ano. Na poměry republiky nikoli. Vyrůstal jsem v Královéhradeckém kraji, ve městě, kde žije zhruba šest tisíc obyvatel. Ještě před nějakými třemi, nebo čtyřmi lety jsem měl brigádu v jedné továrně u nás ve městě. Měl jsem tam 52 Kč na hodinu, to si pamatuju naprosto přesně. Vzhledem k tomu, že i v té době jsem byl student, měl jsem slevu na dani nejen na poplatníka, ale i na studenta, takže tenhle hrubý příjem se mi v podstatě stal i příjmem čistým, protože ta daň opravdu nepřesáhla výši slevy. V Praze dostávám o nějaký peníze víc. A to tam nejsem na plný úvazek, navíc si můžu naplánovat směny, jak se mi hodí týden dopředu, můžu odpracovat za měsíc v podstatě kolik hodin chci, zodpovědnost taky moc velká není /i když se jedná o restaurační provoz, ale stejně, odpovědnost oproti řidiči linkového autobusu, který má asi stejný plat jako já, je minimální/, a i když odmakám skoro o třetinu hodin méně než jsem musel odpracovat ve třísměnném provozu u nás v továrně, pořád budu mít víc peněz, než tam. Proto opravdu nepokládám svoje platové ohodnocení za nízké. Myslím, že odpovídá tomu, co dělám. A když pak jeden kolega /na stejné pracovní úrovni jako já/, který má o něco málo nižší plat než moje mamka učitelka s vysokoškolským titulem, řekne, že jeho plat stojí za starou bačkoru, vždycky si říkám, že bych ho poslal makat k nám do okresu. K platu v Praze opravdu přistupuji s pokorou, vím, jaké platové podmínky jsou v místě, kde jsem vyrůstal, nechci na to zapomínat. Samozřejmě, když bychom se bavili o celoevropském platovém ohodnocení, jsme těžce za průměrem, bohužel v poměru k cenám. Ale to je na úplně jiný článek.

Rychle zapomínáme...

Napřed několikavětý úvod. Můj strýc mne učil, že o politice gentleman ve společnosti nemluví. Bohužel v naší zemi je tolik politického zla, že se o něm nedá nemluvit. A přímá volba preidenta je pro men vrcholem veškeré stupidity zhruba 2,5 mil. lidí, kteří volili Miloše Zemana a dalších kdo-ví-kolika, jenž je v tom podpořili, i když k volbám nemohli...

Svůj příspěvek bych začal trochu ostřeji... Jak mám věřit prezidentovi, který očividně lže? Nově zvoleného prezidenta České republiky nebudu nikdy podporovat, protože je spojen s tak otřesnou minulostí a s velmi nebezpečnými lidmi, které snad ještě pořád zapírá /i když už mu může věřit snad jen blázen/. Mám tím na mysli pana Miroslava Šloufa. Když jsem sledoval průběžné výsledky 2. kola přímé volby, bylo mi vážně moc smutno... Proč lidé volí Miloše Zemana? Proč lidé volí někoho, kdo měl /a stále ještě má/ za přítele a /i když teď už možná ne tak veřejného/ poradce Miroslava Šloufa? Proč si lidé stěžují na to, že "teď je to ještě horší než za komunistů" anebo "ta vláda po komančích nás akorát zadlužila" a zvolí si za prezidenta Miloše Zemana? Asi už si pořádně nepamatují historii starou zhruba 15-20 let... Miroslav Šlouf se podílel na privatizaci Komerční banky, České spořitelny, získal mnoho peněz pro sebe a pro pana Františka Mrázka. Možná si už nepamatují ani Františka Mrázka, někdejšího pravděpodobně největšího bosse české mafie. Nepamatují si kauzu Olovo. Pan Šlouf měl ohromný vliv /a nepředpokládám, že by o něj z větší části přišel/. Nepamatují si Srbu /i ve spojitosti s kauzou Olovo/. Možná by se slušelo připomenout, že Olovo byl případ zdiskreditování Petry Buzkové /tehdy nejoblíbenější političky a největšího rivala Miloše Zemana/ hanopisem, který vznikl na Úřadu vlády. A Srba? Srba byl člověk, kterého na ministerské křeslo zčásti dostal právě Miroslav Šlouf. Ovšem zároveň to byl člověk, který si objednal vraždu Sabiny Slonkové /která o jeho špinavostech často psala, ale především byla novinářkou, která kauzu Olovo dostala na veřejnost/. Samozřejmě to není vše. Je toho více, ovšem na to by stačila kniha, nikoli jeden příspěvek v blogu.

Někdo však může argumentovat, že se od něj Zeman distancoval. Ano, souhlasím v tom, že to tvrdí. Ale je to pravda? Kde se teda vzal na natáčení Zemanovy kampaně ve Vídni? A jaktože mluvil se Zemanovým tajemníkem, když se od něj Zeman odstřihl? Dobře, nemluvil přímo s ním. Ale co několik minut po výsledcích ve štábu Miloše Zemana? Mám dojem, že pan Zeman tvrdil, že Šloufa ve štábu nezaregistroval. No, to teda musel být hodně mimo, když si s ním potřásl rukou a špitl mu, že "na veřejnosti raději ne"... Opravdu s ním tedy neudržuje styky? Samozřejmě, takovému člověku jako je Šlouf se nedá věřit ani tkanička u bot, ovšem jeho výroky, že mluvil s představitely ODS a sehnal podporu Miloše Zemana, nad těmi se můžeme zamýšlet.

Zeman může tvrdit, že Šlouf na Hrad nepůjde. Může i tvrdit, že s ním neudržuje styky. Ovšem já tomu můžu jen těžko uvěřit, když se hned po volbě ukazuje, že nám při kampani lhal. A i kdyby náhodou oficiálně na Hrad nešel, má to snad nějaký význam? Šlouf teď bude mít na Hradě lidi, kontakty, styky, přes které potřebné informace získá...

Vážně, lide... Zapomínáme až moc rychle... Nebo si možná nechceme pamatovat, když proti Zemanovi kandiduje "ten Rakušák" Shwarzenberg...

Osobně jsem nebyl ani pro jednoho kandidáta 2. kola přímé volby. Ovšem raději budu volit někoho, kdo byl vychován jako člen královské rodiny, nikoli vysočanského ochlastu, který udržuje /a nikdo mne nepřesvědčí o opaku/ styky s jedním z nástupců Františka Mrázka...