Jsem starej...

Koukám kolem sebe a ptám se sám sebe: 'Nejsem já starej?' Už jsem si celkem za tu dlouho dobu zvykl na to, že mi lidi říkají "Dobrý den" místo "Ahoj", ale poslední dobou se děje nějak moc "dospěláckejch" věcí... Spolužáci a kamarádi se vdávaj, ženěj, zasnubujou (nebo snouběj, nebo jak se to řekne, prostě mají zásnuby), čím dál víc přátel nebo známých z dětství už nestuduje, ale jen pracuje a odvádí daně na moje studia, prostě začínají žít zodpovědný život plný dospělosti a dospělý život plný zodpovědnosti... Tak si říkám, jestli nejsem divnej, že všechny ty dospělý věci taky sakra nedělám... Třeba dnes jsem přišel vyzvednout pro paní Lauru nějaký věci z jednoho internetového obchodu a on tam seděl u compu kluk, co se mnou jezdil na tábor a byl ve stejným oddílu. A tady jen pracoval, pracoval a pracoval na plný úvazek 8 hodin denně a mluvil velmi 'oficiálně', když se bavil po telefonu... Vážně zajímavý setkání... Kamarád, s kterým jsem vyrůstal dělá konstruktéra už dobu... A já si prostě studuju, studuju a studuju a dělám hudbu, mávám, věnuju se koníčkům... No, je to zvláštní...