Jsme tam, tak to zavřem...

Milý pan Veverka jako šéf chomutovského hokejového celku se ukázal jako opravdový blbec, s prominutím... V prosinci minulého roku prohlásil, že je jednoznačně proti uzavření Extraligy (nejvyšší hokejová soutěž v České republice) a samozřejmě s tím souhlasil i pan šéf z Ústí nad Labem. Jistě, proč by taky měli stát za uzavřením, když hráli První ligu (druhá nejvyšší soutěž) a po několika letech neúspěšného dobývání nejvyšší soutěže stále nemají ve stávajícím systému jistotu postupu. Jenže co se nestalo. Před pár dny přešel Chomutov přes stálici extraligové baráže Mladou Boleslav a postoupil tak definitivně do Extraligy. A pan Veverka se najednou směje a říká, že nebude dělat velkohubá prohlášení ohledně toho, zda se postaví, či nepostaví za uzavření Extraligy. Tedy, pane Veverko, občas se zamyslete, co vlastně chcete, jak to cítíte a na které straně jste, protože tohle není dobrý. Zvlášť když svaz chce udělat širší baráž, která už je snad téměř jistá, kde budou hrát dva kluby z nejvyšší soutěže a dva kluby z nižší... Samozřejmě první rok bude těžký a je dost pravděpodobný, že v barážové skupině Chomutov skončí, že? Tak proč najednou nechtít uzavřít Extraligu, aby si tam pěkně mohli vyhřejvat ty svoje zpocený manažerský zadky...

Život bývá i seriálem...

Tedy, trochu nám změnili uživatelské prostředí Bloggeru... Malinko mne to vyvedlo z míry, protože vždy když jsem psal příspěvky předtím, bylo okno na vložení jednoho příspěvku menší a já alespoň věděl, kolik jsem toho napsal, protože každý příspěvek se vešel zhruba do toho okna. Teď je to asi milionkrát větší, tak si musím zvyknout a najít si nový limity. Každopádně, koukám, že už je to asi týden od posledního příspěvku a poslední dobou se setkávám s takovými situacemi ve svém okolí, které mi připadají jako vystřižené ze seriálu. Všichni si říkáme: "Žijeme v reálném světě, musíme tu televizi brát s nadsázkou..." Jasně, musíme, jenže někdy si člověk nevybere, kouká kolem sebe a ono se toho děje tolik a ještě víc. Život vám ubíhá, můžete si říkat, že máte všechno naplánovaný, že to máte všechno promyšlený, jenže kolem vás je tolik proměnných... A některé situace mi často připadají jako vystřižené z nějakého sitcomu. Přeci jenom, ti tvůrci musí brát někde inspiraci a co je inspirativnějšího než sám život? V životě je pořád kde brát, v životě se vám pořád něco děje, pořád se vyskytují nové a nové situace a ty jsou (v drtivé většině zjednodušeně) pěkně vykresleny v seriálu. Možná si můžeme říkat, že to, co je v reálném světě, těžko v seriálu najdeme, ovšem občas mi připadá, že to, co už jsem jednou v seriálu viděl, se opravdu kolem mne děje. Člověk si říká: "To se nemůže stát, to je jen v televizi", jenže ono se to děje. A v tu chvíli si člověk uvědomí, že se mu v životě může stát opravdu cokoli, a i když si nepřipouští budoucnost, spousta lidí se dnes snaží žít především z dneška, což samozřejmě nikomu nemám za zlé, neuvědomují si, kolik času ještě mají před sebou, kolik věcí se může ještě stát, kolik shod okolností může nastat. Člověk jen pozoruje, jak v dětství byl plný snů, vtipkoval s kamarády o Nobelových cenách, jezdil na chaty, bavil se a pak pozoruje ty kamarády z dětství a vidí, co se ve skutečnosti děje, vidí, jak mu připadne neskutečné, že někdo z jeho kdysi kamarádů může skončit třeba ve vězení, či skončit kdovíjak. Je to smutný, s jakými osudy se člověk ve svém okolí setká. Pak jen přemýšlí, že se opravdu některé televizní epizody přihodily i v tom reálném životě, "ve kterém se to nemohlo stát..."

Lidovost nepopřeš...

Včera jsem si pustil počítačovou hru Civilization IV, kde hned v hlavním menu mne osloviloa naprosto pohltilo hlavní téma. Využil jsem tedy služeb Youtube a vyhledal si, od koho je to. Našel jsem ¨tím skladatele Christophera Tina. Pro mne úplně nové jméno, ale podle biografie už vyhrál dvě ceny Grammy za album Calling All Dawns, z které pochází právě úvodní skladba z Civilizace a která je pravděpodobně jeho nejznámější skladbou. Abych se k jeho hudbě trochu dostal... Jeho skladby jsou neskutečně silné, pravdou je, že jsou podobné, což bývá u asijských autorů zvykem, zdá se mi, ovšem v jeho skladbách je něco, co mu dává velmi zvláštní punc. Jeho skladby nejenže jsou silné, ale jsou nepochybně ovlivněné kombinací mnoha lidových kultur. Samozřejmě nepopře svoje asijské kořeny, jenže tomuhle východnímu umění přidává základy afrického domorodého umění, které hudbu cítí úplně jinak než evropské (čímž bychom se však dostali úplně jinam), ovšem on se snaží prokombinovat co možná nejvíce vlivů, tedy nejen lidovost africkou a asijskou, ale i evropskou klasickou, díky čemuž do skladeb sborového charakteru přidává neskutečným způsobem jednak perkusivní nástroje, ale hlavně symfonický orchestr, ovšem nejen na doprovodné bázi, ale s jednoduchými motivickými prvky. Z harmonického hlediska to není nic mimořádného, to ne, ale tím se sama lidovost vyznačuje, i tak se snaží harmonicky zasahovat trochu více, než by se předpokládalo a jeho písně i z tohoto pohledu nabízejí řadu zajímavých inovací z jeho strany. Hlavní síla je samozřejmě v mohutnosti a dynamice skladeb, ovšem i v celkem novém stylu tzv. World music. Ovšem právě díky své práci dává tomuhle stylu postupně získavajícímu na popularitě zase trochu jiný náboj.
I přes svou konzervativní povahu v hudbě mám rád originalitu a nové nápady, které mají hlavu a patu, dává smysl a je k něčemu dobrá a Christopher Tin si mne určitě získal.

Hokej a škola...

Dnes jsem se dočetl o perfektní připravenosti amerických hokejistů do osmnácti let po všech stránkách. Těžko s tím nesouhlasit, když na letošním šampionátu zatím nedostali gól (odehráli zatím tři zápasy). A Češi jim vůbec nestačili. Údajně mají svůj program vyhrazený speciálně pro reprezentaci. Jistě, to je bezvadný, ty kluci se znají, jsou sehraní, prostě jim to jde. U nás se svaz snaží vytvořit klubové akademie, což je minimálně stejně dobrý. Těžko by se u nás mohla vytvořit ještě speciální škola pro reprezentaci, to by asi taky něco stálo. Líbí se mi nápad akademií, je vidět, že se poslední dobou hodně řeší výchova mladých sportovců. Nám ty školy pomůžou k případnému udržení mladších hráčů v Extralize a jejich pozdějšímu daleko lepšímu prosazení se v NHL. Teď tu fungujou leda tak agenti, kteří mladý hráče ukecávaj a vykreslujou jim super obrázky o tom, jak se v NHL prosaděj, ale přitom myslej jen na svoje zisky a je jim jedno, že se tam tolik hráčů nikdy do NHL nedostane... Takže pevně věřím, že hokejové akademie, které u nás budou fungovat na klubové úrovni, budou stejným přínosem pro český klubový hokej, reprezentační hokej a taky pro lepší a rozsáhlejší působení českých hráčů v zahraničních soutěžích.

Kuba je Kuba...

V úterý na hodině jazzového klavíru mi pan Beneš pustil v rámci poslechu Michela Camilo. Myslím, že je to Kubánec, vím, že je to klavírista a skladatel, který mne v rámci latinsko-americké hudby hodně okouzlil. Docela mne mrzí kvalita nahrávky, kterou zde přiložím, i tak je to hudba úžasná. Možná by se hodilo méně unisona, ovšem i tak je to hodně pěkně napsané, zvlášť ty fráze v Bandu. Prostě krása. Moc se mi líbí, že dokáže kombinovat latin s bluesem, to je hodně zajímavý nápad. Navíc ten bubeník má v dosti skladbách trochu rockový styl bubnování, což tomu dodává opravdu jedinečný podklad. Opravdu odvážné kombinace, které ale rozhodně neubírají na výsledném dojmu. :-)

A budem platit...

Tedy, o politice se nikdy moc bavit nechci. Hlavně proto, že gentleman se přeci o politice nebaví... Zvláštní, že Anglie je plná gentlemanů, ale vláda je jedno z hlavních témat na stěžování (hned za ní je počasí, u kterého se ani moc nedivím). Vláda teď schválila nové "utahování opasků". Jak říká náš pan profesor na Dějiny hudby: "Dnes slovo reforma v podstatě znamená:'Zdražíme'", což je samozřejmě hodně nadnesené. Abych se tedy dostal k jádru věci. Samozřejmě všichni dobře víme, že naše republika dluží, kde se dá (ostatně, kdo dnes nedluží, že?), a tak se rozhodli s tím něco dělat. Samozřejmě to odnesou všichni do jednoho. Máme toho plné noviny a já jako student bych se tedy měl věnovat především DPH a hlavně školnému. Docela legrační je, že ono se vlastně "školné" nezavádí, ono je to totiž "zápisné" na semestr. No, říkejte si tomu, jak chcete, pane Nečas. Každopádně já sám nejsem úplným odpůrcem zavedení školného (zápisného) na vysokých školách. Myslím, že u nás studuje kde kdo, zneužívá systému, studuje, studuje, neplatí a nepracuje. Pevně věřím, že takových lidí je menšina, ovšem takoví lidé existují. Doufám, že zavedení plateb bude vést k minimalizaci počtu těchto lidí. Toto mne však netrápí tolik. Jasně, že se studenti bouří, když budou muset chodit do školy a ještě za to platit, ale mám dojem, že se studiu říká "investice do života", která se rozhodně neztratí. Navíc je to služba, kterou vám stát nějak poskytuje. Myslím, že koncept školného se dá brát jako: "Stát se už o tebe nemůže starat, nemá z čeho, postarej se sám..." Z tohoto hlediska bych asi nebyl proti tomu. Ovšem idea plošného zavádění školného je určitě špatná... Věřím, že u nás v republice existuje mnoho oborů, které jsou nesmyslné a chodí na ně málo lidí, jenže určitě tu jsou obory, na které sice chodí málo lidí, ale můžou být k něčemu. Zavedením plošného školného se toho moc nevyřeší z hlediska oborů, které u nás v republice jsou potřeba, oborů, kde je málo vzdělaných lidí. Myslím, že daleko lepší a efektivnější by byl systém individuálního školného: "Kde je přetlak, bude se platit. Tam, kde potřebujeme lidi, protože jich je nedostatek, tam se platit nebude, či se bude platit minimálně." Nemyslím si, že bude efektivní zavedení školného s rozdílem pár set korun. Z tohoto hlediska jsem proti, ale jen proti systému, který všude čtu.

Možná se pletu, třeba to bude trochu propracovanější, ale pochybuji, protože si celkem zvykám na to, že u nás se sice udělá nějaký zákon, ale nedodělá se do konce, což je škoda, protože to přeci jde...

Vrchol sezony...

Tak nám začal vrchol sezony pro Extraligu, v noci ze zítřka na čtvrtek (SEČ) nám začne vrchol sezony NHL a v neděli začne vrchol sezony pro prvoligového šampiona. Abych pravdu řekl, kromě NHL jsou to trochu překvapující boje... Ve finále Extraligy Brno? Je neskutečný, jak tenhle tým teď jede. A hned v prvním zápase uhráli s Pardubicemi remízu, to je neskutečný, co může udělat tým, který se do finále dostal z předkola. Po 41 letech můžou zase vyhrát titul a vyrovnat Duklu Jihlava v počtu získaných trofejí (12), takže uvidíme, kterým směrem se bude tahle série vyvíjet. Co se týče baráže, většinu lidí asi nepřekvapilo, že je tam opět Mladá Boleslav, ale já se jich musím trochu zastat. Pravdou je, že podle těch posil, co přivedli v létě a během sezony (Balaštík, Výborný, Podkonický aj.)jsem čekal, že se tomu letos konečně vyhnou a strašně moc jsem to přál Varům, když pan Vaněk vymyslel uzavření Extraligy (ke kterýmu už opravdu naštěstí nedojde). Navíc zrovna Karlovy Vary se potýkají s dost velkými finančními problémy (taky zvláštní věc, když před nějakýma třema rokama vyhráli titul a teď už třetí sezonu neskončili výš než na desátým místě a dvakrát hráli playout), takže by se to dalo i trochu čekat, že se z toho budou špatně psychicky vzpamatovávat. Ještě větším paradoxem je, že zrovna Kumstát z Karlových Varů dal nejvíce gólů v základní části. No, téměř jasné bylo, že do baráže z první ligy půjde Chomutov nebo Ústí, ovšem víc lidí tipovalo Ústí po základní části, takže možná je trochu překvapením, že je Chomutov v sedmém vyrovnaném zápase přešel gólem v prodloužení.

Ti nejlepší...

Právě jsem shlédl žebříček údajně nejšikovnějších hráčů, co kdy hráli NHL. Jarda Jágr (jako jeden ze zhruba 24 hráčů světa, co vyhráli tři nejprestižnější hokejové turnaje - Stanley Cup, až devátej, no, budiž. Možná mi to chybělo trochu více hráčů historie, ovšem televize asi potřebovala atraktivní pořad. Mezi hráči, kteří mi tam chyběli, patří určitě Teemu Selänne, o kterém tam snad není ani zmínka, jestli jsem viděl dobře. Z evropských hráčů mi tam určitě chybí i Peter Forsberg, i když o něm je alespoň zmínka mezi těmi lepšími. Co mne potěšilo je první místo udělené Mariu Lemieuxovi (i když na první místo řadím jednoznačně Waynea Gretzkyho) a co mne velmi potěšilo, že jsou ocenění hráči, kteří opravdu něco dokázali a ne jen Ovechkin, Crosby, kteří jsou oceňováni teď.

Video (je rozděleno na dvě části na konci tohoto v pravém horním rohu naleznete odkaz na druhou část):

Hej, tudy ne...

Dnes jsem zase po nějaké době jel do školy. Cesta byla zajímavá, protože mám konečně ke čtení Brisingr, kterej se jeví opravdu hodně napínavě. A to jsem teprve na začátku. Inu, dojedu až na Dvorce a odtamtud hezky nahoru busem a co se nestalo. Pan řidič si nějak popletl trasu a místo doprava jel rovně... Holt, to se stává. Ještě, že na prvním sedadle seděl nějaký znalý pán starší 65 let, který mu připomenul, že jede blbě, tak se pan řidič velmi nervózně usmál, začal se na tý hlavní otáčet, čímž sice zbrzdil provoz, skoro narazil do dvou aut stojících, ale to bylo v tu chvíli jedno, museli jsme se vrátit. Třikrát se nám zaměstnanec PID sedící za volantem omluvil a bylo vystaráno. Pravda, že v tu chvíli jsem si vzpomněl na zkušenost s jiným řidičem autobusu. Zvláštní, že to ale bylo na stejné lince. Všichni to známe, autobus přijíždí na zastávku, cestující vstávají, chystají se ke dveřím už před zastavením. No, já jsem nechtěl porušit tradici, vstal jsem, když autobus vjížděl do zastávky. No a hodný pan řidič neskutečně prudce zabrzdil, v autobusu bylo pár stojících vzadu, takže jich i pár téměř spadlo, ale to panu řidičovi bylo úplně jedno, protože on prostě nevjede do tý zastávky, dokud si nesednu, co mám co vstávat před zastavením autobusu... Chvíli tedy stál zadkem do silnice, předkem do zastávky, než mi to velmi důrazně oznámil. Nezbývalo nic jiného než si sednout, ale jednoho pana cestující to dost popudilo, takže se při výstupu lidí strhla docela drsná slovní přestřelka mezi řidičem a davem, od které jsem raději odkráčel.

Den bláznů...

Dnes je prvního dubna, den zvaný Apríl, či také Den všech bláznů. Pamatuju si, že u nás na gymplu vždycky tento den dělali tzv. aprílové zvonění, že se zazvonilo uprostřed hodiny. A to bylo každý rok. Po čtyřech letech už si člověk říkal, že by se program trochu mohl změnit, po osmi letech už mu to připadalo opravdu ohrané. Ale budiž, primánci z toho museli bejt odvázaný. Nedávno jsem se dočetl v deníku Metro v Praze, že lidé, co jedí čokoládu, mají tendenci hubnout. To jsem si myslel, že už si Metro nějak začíná dělat blázny během týdne, potom jsem ale na Facebooku viděl odkaz na podobný titulek na serveru Novinky a hned další den mi spolubydlící říkala, že to fakt tak je, ale musí člověk jíst jen ty vysokoprocentní, tedy s vysokým obsahem kakaa. Co mne ale opravdu pobavilo byla páteční zpráva ve výše zmíněném deníku. V roce 1998 dne 1. dubna se totiž Burger King v Americe rozhodl udělat kampaň, že vyrábí hamburgery pro leváky. Vážně netuším, jak si je ty lidi představovali, ale neskutečný množství obyvatel se začalo dožadovat prezentovaných levorukých hamburgerů, naopak spousta praváků chtěla ty pravoruký. Inu, žert to je pěkný, ale firma si asi dost naběhla. Kdo ví, jestli nemuseli čelit několika žalobám...