Hej, tudy ne...

Dnes jsem zase po nějaké době jel do školy. Cesta byla zajímavá, protože mám konečně ke čtení Brisingr, kterej se jeví opravdu hodně napínavě. A to jsem teprve na začátku. Inu, dojedu až na Dvorce a odtamtud hezky nahoru busem a co se nestalo. Pan řidič si nějak popletl trasu a místo doprava jel rovně... Holt, to se stává. Ještě, že na prvním sedadle seděl nějaký znalý pán starší 65 let, který mu připomenul, že jede blbě, tak se pan řidič velmi nervózně usmál, začal se na tý hlavní otáčet, čímž sice zbrzdil provoz, skoro narazil do dvou aut stojících, ale to bylo v tu chvíli jedno, museli jsme se vrátit. Třikrát se nám zaměstnanec PID sedící za volantem omluvil a bylo vystaráno. Pravda, že v tu chvíli jsem si vzpomněl na zkušenost s jiným řidičem autobusu. Zvláštní, že to ale bylo na stejné lince. Všichni to známe, autobus přijíždí na zastávku, cestující vstávají, chystají se ke dveřím už před zastavením. No, já jsem nechtěl porušit tradici, vstal jsem, když autobus vjížděl do zastávky. No a hodný pan řidič neskutečně prudce zabrzdil, v autobusu bylo pár stojících vzadu, takže jich i pár téměř spadlo, ale to panu řidičovi bylo úplně jedno, protože on prostě nevjede do tý zastávky, dokud si nesednu, co mám co vstávat před zastavením autobusu... Chvíli tedy stál zadkem do silnice, předkem do zastávky, než mi to velmi důrazně oznámil. Nezbývalo nic jiného než si sednout, ale jednoho pana cestující to dost popudilo, takže se při výstupu lidí strhla docela drsná slovní přestřelka mezi řidičem a davem, od které jsem raději odkráčel.