Život bývá i seriálem...

Tedy, trochu nám změnili uživatelské prostředí Bloggeru... Malinko mne to vyvedlo z míry, protože vždy když jsem psal příspěvky předtím, bylo okno na vložení jednoho příspěvku menší a já alespoň věděl, kolik jsem toho napsal, protože každý příspěvek se vešel zhruba do toho okna. Teď je to asi milionkrát větší, tak si musím zvyknout a najít si nový limity. Každopádně, koukám, že už je to asi týden od posledního příspěvku a poslední dobou se setkávám s takovými situacemi ve svém okolí, které mi připadají jako vystřižené ze seriálu. Všichni si říkáme: "Žijeme v reálném světě, musíme tu televizi brát s nadsázkou..." Jasně, musíme, jenže někdy si člověk nevybere, kouká kolem sebe a ono se toho děje tolik a ještě víc. Život vám ubíhá, můžete si říkat, že máte všechno naplánovaný, že to máte všechno promyšlený, jenže kolem vás je tolik proměnných... A některé situace mi často připadají jako vystřižené z nějakého sitcomu. Přeci jenom, ti tvůrci musí brát někde inspiraci a co je inspirativnějšího než sám život? V životě je pořád kde brát, v životě se vám pořád něco děje, pořád se vyskytují nové a nové situace a ty jsou (v drtivé většině zjednodušeně) pěkně vykresleny v seriálu. Možná si můžeme říkat, že to, co je v reálném světě, těžko v seriálu najdeme, ovšem občas mi připadá, že to, co už jsem jednou v seriálu viděl, se opravdu kolem mne děje. Člověk si říká: "To se nemůže stát, to je jen v televizi", jenže ono se to děje. A v tu chvíli si člověk uvědomí, že se mu v životě může stát opravdu cokoli, a i když si nepřipouští budoucnost, spousta lidí se dnes snaží žít především z dneška, což samozřejmě nikomu nemám za zlé, neuvědomují si, kolik času ještě mají před sebou, kolik věcí se může ještě stát, kolik shod okolností může nastat. Člověk jen pozoruje, jak v dětství byl plný snů, vtipkoval s kamarády o Nobelových cenách, jezdil na chaty, bavil se a pak pozoruje ty kamarády z dětství a vidí, co se ve skutečnosti děje, vidí, jak mu připadne neskutečné, že někdo z jeho kdysi kamarádů může skončit třeba ve vězení, či skončit kdovíjak. Je to smutný, s jakými osudy se člověk ve svém okolí setká. Pak jen přemýšlí, že se opravdu některé televizní epizody přihodily i v tom reálném životě, "ve kterém se to nemohlo stát..."