Nový a nový rok

Protože je ten Silvestr, sluší se popřát hodně zdraví, štěstí a úspěchu v Novém i novém roce. Popřát hlavně to, abyste na Nový rok, tedy toho 1. ledna dělali vše, co byste chtěli dělat celý rok, protože "jak na Nový rok, tak po celý rok." Tudíž přeji spoustu veselých zážitků, zlomových okamžiků a dobrých nových začátků, veselých starých konců a tak dále a tak podobně. Prostě mějte se v tom dalším roce famfárově. :-)

Je toho tolik...

Sype se na nás spousta informací... Všichni to víme, všichni to vidíme, pozorujeme. Ať už je to z odvětví Kultura, nebo snad Technologie, je toho prostě moc... Otevřeli jsme se světu (a funguje to samozřejmě i druhou stranou, tedy, že svět se otevřel nám) a musíme si zvykat na to, co v něm vlastně máme hledat. Denně se děje tolik věcí kolem nás a o spoustě těch událostí ještě najdeme tolikero různých zpráv... Jenže co s těma všema zprávama? Můžeme jim věřit? Co je vlastně ve všech těch zprávách pravda? Nebo spíše, která zpráva je pravda? Co je pravda? Pravda byla tolikrát definována... A různě, že? Jenže dneska spíš platí: "Pravda je to, co si prostě vybereš..." Takže, když si vyberete, že za všechno může vláda a mimozemšťani, bude to pro vás ta pravda...

Všude politika...

Dnes jen ve stručnosti, protože mne to napadlo při přečtení komentáře na Facebooku. Je neuvěřitelný, jak jsou Češi schopní otočit úplně, ale doslova úplně všechno proti politikům a politické situaci. Asi největším důkazem je (nepochybně) drtivá většina diskuzí pod články na Novinkách. Když tak vzpomenu, článek se týkal letošního listopadu a období dlouhého inverzního počasí. Když bych to přehnal, mohl by ten titulek být úplně obyčejně: "Inverze bude pokračovat až do konce listopadu" a oni ti čtenáři a následní komentující to stejně otočili na to, že kvůli politikům to jde všechno do kytek...

Veselé a Šťastný...

Milí lidé, co si přečtete tento příspěvek i všichni ostatní, co o něm nejspíš nebudete mít ani páru, přátelé i nepřátelé, milí i nemilí, přeji vám mnoho hezkého o těchto "klidných" svátcích, spoustu radosti, málo starosti, hezké prožití, krásný rok Nový i nový, mějte se báječně a zapomeňte na toho blbce jménem Santa Claus, vzpomeňte a myslete na Ježíška, který nosí radost a dárky do každé české rodiny. :-)

Dnes bych zároveň ocenil práci Policie ČR, která zasáhla bezprostředně po sprostém stěžování občana na malé smrady, kterým se nemůže udělit ani pokuta, protože jim ještě nebylo patnáct...

Tak to, chlapi, zavřem...

To zas manažeři vymysleli věci... Prostě se dohodli na uzavření Extraligy... To je nápad. Důvody jsou možná rozumný (ekonomická situace soutěže, ekonomická situace klubů, nemůžeme podepisovat dlouhodobý sponzorský smlouvy), ale naprosto sobecký. Chápu, že chtějí mít aspoň v Extralize ekonomickou jistotu, jenže tímhle způsobem zaniknou všechny nižší soutěže, protože tam nebude o co hrát... 1. liga (Chomutov, Ústí, Hradec, Jihlava, Olomouc) minimálně spadne s rozpočtem až kdo-ví-kam... Moc se mi ten návrh nelíbí. Daleko víc se mi líbí návrhy Chomutova a Ústí ohledně širší baráže, která by plnila stadiony a platových stropů, který fungujou i v jiných soutěžích (včetně NHL). Nejvíc mne na celým tomhle nápadu ale dostává a štvě fakt, že to byl původně nápad pana Vaňka, který je generálním manažerem Karlových Varů, které se letos potýkají s neskutečnými finančními problémy a jsou v tabulce poslední. Prostě se bojí, že by Vary spadly do nižší soutěže. Trapnost nad trapnost. Takovému člověku je odpověď jednoduchá: "Nemáš peníze, nehraj Extraligu..." V NHL se to děje normálně... A kde celý hokejový svět vidí vzory? No přece v zemi jeho vzniku...

To se neříká...

Včera jsem byl na hokeji, na Spartě. Vyhráli jsme, to je hodně potěšující, i když všechny ostatní výsledky mne vůbec nepotěšili... Každopádně se mi tam přihodila vážně zvláštní příhoda. S Kavasem si takhle sedíme ve třetí řadě, sedíme, sedíme a před náma takovej mladej klučina (zhruba šest let, řekl bych). Samozřejmě já jako zapaléný Sparťan v pokusu o povzbuzení hráče, který mne v žádném případě nemohl slyšet, volám: "Jeď, vole!!!" A kluk se na mně otočí a říká: "To se neříká." Oba jsme na něj s Kavasem nejdřív koukali, pak jsme koukali na sebe a najednou ten kluk povídá ještě něco. No, že jsem ho neslyšel, tak jsem se k němu naklonil a on na mne: "Kdes to jako slyšel, tohleto řikat?" Tak mu bezradně povídám: "U hokejistů..." To mi však nechtěl věřit a vůbec s mým oslovením Michala Broše nesouhlasil...

Tak dlouho čekal, až se kasa otevřela...

Dnes mne v Lidlu v Praze dostal jeden pán. Byl jsem koupit nějaký těstoviny a sýr, prostě klasika, všichni to známe a byla otevřená jen jedna kasa. Jo, my z Hronova, kde funguje Plus jsme zvyklý, tam jsem ještě nezažil, že by byly otevřený všechny kasy najednou. No, ale jeden pán nechtěl čekat frontu, tak se postavil k zavřený pokladně. Sice měl na pásu ceduli s nápisem: "Rádi vás obsloužíme u jiné pokladny", ale nedal se. Nejdřív jsem si pomyslel, že neumí číst, potom mě napadlo, že je to cizinec a nakonec, že je idiot. No, ovšem idiotem jsem skončil já. On ten pán byl totiž docela chytrák. Prostě se mu nechtělo čekat ve frontě, postavil se tedy k zavřený pokladně a ona tam nakonec přišla i pokladní... :-) Takže v klídku zaplatil a šel domů. :-) Tedy... Takhle se to dělá. :-)

Pan prezident zemřel...

Myslím, že dnešním postřehem téměř všech lidí v republice bylo, že zemřel první prezident České republiky Václav Havel. O Václavu Havlovi se dnes dočtete všude možně po internetu, připadá mi tudíž velmi zbytečné psát něco víc...

Na co blog? 1. část

Proč vlastně lidi dělají blogy? Někde jsem se dočetl, že každý dnes může být spisovatelem. Právě díky internetu a nepochybně kvůli blogům. Jenže není to všechno jen brak?

Proč vlastně lidi dělají blogy? Aby se proslavili? Jak moc? Zdá se, že spousta lidi chce dnes koláče bez práce... Psát blog a získat spoustu čtenářů během okamžiku... Vždyť je to vlastně jednoduchý. Založím blog, budu tam psát a za chvíli to budou číst všichni, protože po internetu surfuje tolik lidí... Jasně, možná, že to vyžaduje nějaké úsilí, ale celkem minimální, jenom pár kliků... Prostě jen něco píšete a lidi to přece budou strašně zbožňovat... Ale lidé jsou daleko kritičtější, než by si člověk obyčejně myslel... Koukají na blogy, smějí se jim, určitý iluze autora o získání slávy se postupně vytrácí logicky, i když někdy... Na internetu najdete nepřeberné množství blogerů, kteří k tomu nepochybně přistupují nějakým takovýmhle způsobem. Že se prostě stanou populárními a budou slavný a bude to super. Může se teda člověk stát spisovatelem díky blogu? Asi drtivá většina blogerů, kteří si to takhle představují, si myslí, že ano. A stal se z nich někdo někdy spisovatelem?

Epidemie otřesů...

NHL se začala šířit opravdu ošklivá "nákaza"... Jde o otřes mozku... Kéž by šlo jen o výmysl médií. Pokud však média úplně nelžou v tom, že "to tvrdí doktoři". Opravdu bych byl rád, kdyby to tak bylo, protože to není vůbec příjemná záležitost pro samotného hráče a je to obrovská ztráta pro celou soutěž, neboť když to tak pozoruji, vždycky se to stane těm nejlepším... Vloni to byl Sidney Crosby, který byl mimo hru asi sedmi měsíců včetně začátku letošního ročníku NHL. Tento talent, ze kterého v NHL vytvořili skoro poloboha, měl nepochybně nakročeno ke králi kanadského bodování, ale na začátku ledna musel mimo led. Letos se zdá, že se historie skoro opakuje... Claude Giroux z Philadelphie je momentálně nejlepším hráčem NHL z hlediska bodování, ale bohužel se srazil se spoluhráčovým kolenem a je z toho opět otřes mozku. Giroux je tedy mimo hru "na dobu neurčitou". Neuvěřitelná ztráta pro Jaromíra Jágra, s kterým si tak sednul, pro Philadelphii, když jí táhne a pro celou soutěž... Abych nezapoměl, Crosbymu je 24 let, Girouxovi bude 24 teď v lednu. Nedávno se po srážce se spoluhráčem objevil otřes mozku i u Milana Michálka, který měl nakročenu k nejlepšímu střelci ligy... Opět mimo na dobu neurčitou. Z Philadelphie je zraněn ještě tahoun celé obrany Chris Pronger, který "sice jen" schytal ránu do oka hokejkou, i tak má v poslední době příznaky jako při otřesu mozku. Samozřejmě bychom mohli dál pokračovat ve výčtu jmen...

Můžeme jen doufat a modlit se za to, že "doba neurčitá" bude pár dnů, maximálně týdnů... Je to děs...

Hokej? Ne, raději poker...

Tak tento trenér mne fakt pobavil. Místo toho, aby odtrénoval celej zápas, jel si hrát poker. Chápu, bylo to přece národní mistrovství a rozdal pokyny před tím, než vůbec odjel... Bohužel, toto se nestalo kdesi v zapadlém městečku, které hraje tak maximálně krajskou soutěž ledního hokeje. Toto se stalo v nejvyšší švýcarské hokejové soutěži v Davosu (pořádají mezinárodní Spengler Cup, tradičně tam jezdila Sparta, letos pojedou Vítkovice) při ligovém utkání... Dobře, tenhle trenér má nějaký zásluhy, je to asi borec, ale klub ho snad platí za to, aby dělal svoji práci a dělal ji pořádně... A že si teda pan trenér uprostřed svojí pracovní doby odjede na turnaj pokeru, to je trochu moc, ne? U nás se kluby vztekají, že jsou jejich hráči povoláni do reprezentace a ve Švýcarech si trenér klidně odjede na trunaj. To by mne zajímalo, co tomu řekl pan zaměstnavatel...

Článek najdete zde.

Jste opilý...

Tedy, dnes mne až večer opravdu hodně dostal jeden článek na Novinky.cz. Jak je známo o Novinkách, publikují jednu srandu za druhou. Novinky by spíš měly být brány jako blog, než jako opravdový zprávy... Každopádně to, co mne dostalo naleznete zde. Očekával jsem, že zrovna Novinky budou jeden z mých hlavních zdrojů Postřehů ze zpráv.

Asi nepochopím, že si vůbec někdo může dovolit říct policistovi: "Jste opilej..." Ale budiž, pán prostě zkusil svoje štěstí, kdyby to náhodou byla pravda... Je zase fajn, že pan policista se nenechal vyvézt z míry a zavolal na sebe kolegy, čímž pána musel neskutečně posadit na zem. A patří mu to. Policista logicky a naprosto jednoduše dokázal, že má pravdu a pán nejenže se neskutečně ztrapnil, ale navíc si pěkně poplatí, protože je idiot... A takhle to máš.

Víkend plný debaklů...

Naschvál jsem čekal do konce dnešního kola, protože mne zajímalo, jestli přijde ještě jeden nějaký opravdu hodně drsný výsledek. Během víkendu se vždycky odehraje spousta zápasů, kde se může stát opravdu cokoli, jak dokázal ten poslední. Kdybych se vyjádřil stručně a hlavně slušně, první kanonáda mne opravdu hodně vytočila, druhá mne tak trochu rozesmála a poté trochu zarazila a třetí pořádná chybí, i když jeden výsledek bych vypíchl.

Pátek: 2:2, deset minut do konce... A pak výbuch. No, to mne Sparta opravdu nepotěšila... Dostat šest gólů během deseti minut, to je trochu maso... A ještě k tomu s Pardubicema, který Jandač trénoval loni, no, to už je trochu hustý... Konečný výsledek 8:2, no, potěš...

Sobota: 3:14, konec. To je výsledek z první ligy. Chomutov jasně přestřílel Most. Tedy nedá se říct, že by vítězství Chomutova, kterej se už kdovíjak dlouho snaží dostat do Extraligy, bylo překvapením, ale nasázet někomu 14 gólů, ještě ke všemu venku, no to je fakt maso. Tak jak je Extraliga vyrovnaná a občas opravdu těžko odhadnutelná, je 1. liga asi nevyrovnaná. Pravda, že Most s 18 bodama ztrácí na mužstvo před sebou asi 15 bodů, i tak tam Ústí dokázalo udělat vítěznou šňůru neuvěřitelných 13 zápasů, z toho jen jednou po nájezdech (a ani jednou po prodloužení). Doufejme, že se takové výsledky opakovat moc nebudou, protože takovéhle srandy podle mne do druhé nejvyšší soutěže jedné z hokejových velmocí nepatří...

Neděle: Poslední už není takovým debaklem, ovšem i vítězství 6:2 pro Pardubky na ledě Zlína dokáže s psychikou poraženého nepochybně pěkně zamávat... Ovšem poslední dobou se u Zlína není čemu divit. Kromě třech výjimek (5, 4, 6) nedali v posledních sedmnácti zápasech víc jak dva góly, to je dost smutná bilance. A člověk se o to víc podiví, když při pohledu na tabulku zjistí, že jsou pátí. Zdá se mi, že letošní ročník Extraligy se u většiny týmů hraje hodně defenzivně, výsledky nejsou tak obrovský, nebo minimálně nejsou takováhle "fotbalová" skóre žádnou výjimkou. Každopádně se nám rozstříleli Pardubice, což mne osobně moc netěší a doufám, že to po reprezentační pauze nebude pokračovat. :-)

Jízdní řády...

Když jsem jel včera (pátek) od očního, nemohl jsem přeslechnout diskuzi cestující s řidičem. Paní cestující se ptala na nové jízdní řády (které tedy začínají platit snad zítra). Řidič opravdu neochotně říkal něco v tom smyslu, že "prostě ještě nejsou, no..." Na to paní: "Ale víte co, vono to už bude teďka vod neděle, že jo?" Řidič: "Nojo, pani, ale prostě to ještě neni, to my jako nevedeme." "No, já se ptala v knize a oni řikali, že taky nic nemaj." "No, tak vidite, prostě to neni no."

Což je vážně zvláštní... Vždycky bývaly jízdní řády už týden předtím... Nám (mojí generaci) tak nějak o nic nejde, kouknem na IDOS a jedem, ale ta starší generace (když ne nějací rodičové, tak alespoň prarodiče), kteří nemají, nebo minimálně nemají rádi internet možná budou překvapení, až v pondělí přijdou na zastávku a on ten "šichťák" nepojede... Od OREDO se mi zdá dost nezodpovědný, když ještě dnes budou dělat aktualizace... Mají na to rok (nebo přinejmenším několik měsíců, protože odezvy a počty převezených osob v různých časech se vytříbí během pár měsíců), ale jak je v Čechách zvykem, dělají to na poslední chvíli... :-)

Na firmu?

Dneska je supr počasí, radost pohledět... Prší, prší, prší... V takovém krásném počasí, které obyčejně lidem nezvedá náladu (zataženo, mraky temný, pochmurná scéna z filmu), je celkem příznačné jít na místo, které taktéž obyčejně lidem nezvedá náladu. Na úřad. Vyrazil jsem. Musím říct, že dnešek byl ve vychylování ručičky "Stav" výjimečný, neboť na úřadě (matrice) mne doopravdy pobavili. Šel jsem si jen vyzvednou výpis z rejstříku trestů (abych zjistil, jestli mi přišili i to rozbitý okno, co jsem NEROZBIL zhruba v osmi letech), a když mi paní úřednice chtěla vypsat doklad o zaplacení, zeptala se: "Mám to napsat na nějakou firmu?" Opravdu nevím, kde přišla na to, že by pro mne měla něco vypisovat "na nějakou firmu"... Musím ten plášť nosit častěji, lidi si aspoň budou myslet, že jsem prachatej...

Budiž tma...

Když už jsme u toho metra, dnes se mi tedy stala fakt zvláštní věc... Určitě jste všichni někdy jeli metrem. Já taky. Když jsem do něj nastoupil na Nových Butovicích, po chvíli zhaslo v celým vlaku světlo. Absolutně netuším proč. Člověk si říká: "Jo, hned to nahoděj, že jo..." Houby... Odjeli jsme do Jinonic (jedna stanice, asi minuta a půl jízdy) a až ve stanici nám zase rozsvítili. Teda, vážně nechápu, co to bylo za vtípek, ale taky mne nikdy nenapadlo, o čem všem vlastně může člověk začít přemýšlet...

Považujeme spoustu věcí za samozřejmost. Třeba i takovou maličkost jako že každý den prostě vyjde slunko, pak zase zajde. Stejně tak očekáváme, že v metru se bude svítit, normálně nás nenapadne, že by to mohlo být jinak. A když zhasli, člověk si uvědomí, proč se tam vlastně svítí... Když jedete pod zemí, je tam logicky tma (to je jasný) a během minuty a půl se v tý tmě může stát neskutečně mnoho věcí... Můžou vás úplně jednoduše okrást, zmlátit, zapíchnout. Chudáci paranoici jako já... Můžou vám dát roubík, počmárat vás, svázat, přenést, pověsit oblíknout, svlíknout. A jakmile začne vlak brzdit, jen se přesunout a být nenápadný. Nikdo by nepřišel na to, kdo vám co udělal, co všechno se v tom metru stalo...

Vážně jsem si vzpomenul na to, když jsme jeli se školou na výlet a ve vlaku v tunelu nesvítilo světlo, všichni křičeli, hlavně aby udělali co největší bordel, mlátili kolem sebe rukama, hlavně aby někoho zranili, no, to byly léta... Možná jsem od tolika lidí čekal větší paniku a ono nic... Nebo spíš aspoň nějakou paniku... A nic...

Metro nově? Konečně? No...

Už dlouho vystupuju na Karlově náměstí. Odtamtud většinou chodím na Palackého náměstí, abych dojel do školy (někdy se tam holt musí). Jak jsem dnes zjistil, je tomu přesně rok a půl, co tam udělali nový cedule. Zezačátku tomu člověk nevěnuje pozornost, ale když se po roce (a půl, co jsem dnes zjistil) nemění cedule nikde jinde, to už mi přijde trochu divný. Je celkem pochopitelný, že se dopravní podnik snaží o změnu, to plně schvaluji, protože ty cedule tam jsou ještě z minulého režimu (pěkná památka), takže novej design je vřele vítán, ale když už něco chci dělat, tak to dělám pořádně, ne? A ne jenom na jedný stanici. To pak na člověka působí dojmem, že si tam akorát někdo pěkně namastil kapsu (podle článku - odkaz najdete dole - by jedna stanice měla stát statisíce, což mi přijde jako spekulace, i tak však podle pana mluvčího, kterej nechtěl uvést částku na pravou míru, by to odpovídalo několika desítkám tisíc korun). Takže vlastně si někdo asi fakt namastil kapsu. Do dvou let by chtěli rozšířit systém do všech stanic... To jsem zvědav, když za rok a půl žádná změna nikde jinde (Článek je z 11. května 2010). :-D

Odkaz na článek naleznete ZDE. Jsou tam i fotky pro porovnání (a hlavně pro ty, kterým se to nechce číst :-))... Tedy, to jsem zvědav, jestli to páni "vysocepostavení" fakt stihnou. Předpokládám, že se příští rok budou vymlouvat na nedostatek peněz atd... Klasika.

Košile z Primarku...

Tedy, musím reagovat na Kátin příspěvek, že bych z toho měl udělat "fashion blog". Tak tenhle příspěvek je totálně "fashion". :-D I když asi vůbec nikoho zajímat nebude, protože je suchej, jak ten letošní listopad.

Dneska jsem si oblékl košili z Primarku, kterou mi dala Slečna k svátku. Já už tedy nosím košile nějaký ten čtvrtek, ale tohle se mi ještě nestalo. Vždycky, když člověk košili koupí, je tam většinou přišitý knoflík navíc, že jo. Jenže tahle je jaksi "naopak". Místo knoflíku navíc jsem objevil díru navíc. Teda, vubec nevim, jakej to může mit smysl, když mi tam dají díru navíc bez knoflíku. K čemu to jako je? Ironií je, že jsem si blog pojmenoval "Postřehy...", protože tohle vážně dokazuje můj skvělý postřeh, když tu košili mám od prázdnin... Rád bych to doložil fotografií, ale tady na tom dědovi notebookovi by to asi trvalo a navíc tu stejně nemám kabel k mobilu, tak snad až přijedu domů.

Amy, Amy, Amy...

Tedy, něčím se začít musí. A vzhledem k tomu, že jsem o sobě napsal, že dělám "muziku", hodím se muziku (bez uvozovek). Nemám velký hudební přehled, ale tahle zpěvačka mne okouzlila natolik, že obě alba Frank i Back to Black můžu poslouchat stále. Na těchhle dvou albech se mi líbí úplně všechny písničky bez výjimky, protože v jeím hlase je všechno. Jak říká náš profesor na Dějiny hudby, o kterém se určitě ještě někdy zmíním, že on je povoláním černoch, protože má rád teplo, o téhle bohužel zesnulé zpěvačce mohu s klidným srdcem i svědomím napsat, že je to Londýňanka, povoláním jednoznačná černoška. A ten klavír k tomu... No, lahoda pro uši. :-)

Konečně je nějak hotovo

Tedy, dalo mi docela dost práce založit tenhle blog. Nejprv vybrat poskytovatele, což není takový problém, když jste každý den na Googlu, ale potom hlavně upravit ten blog tak, aby k něčemu vypadal, to je fuška, než se s tím člověk naučí... Každopádně, nějak se zadařilo. Teď už jsem jen zvědav, co sem vlastně všechno budu psát a (to je ten důležitější prvek fungování) jak dlouho mi to vydrží... Checht...

Co mne vlastně zaujalo jako první je ta práce s tímhle vytvářením... To je tedy peklo... Jestli chcete někdo někdy dělat blog tak, aby vám vyhovoval, doporučuju si snad i pročíst literaturu ohledně HTML a CSS, protože bez toho to asi nepůjde... Ani teď to ještě nevypadá, jak bych si představoval. Snad jen barvy souhlasí. :-)

Follow my blog with Bloglovin