To se neříká...

Včera jsem byl na hokeji, na Spartě. Vyhráli jsme, to je hodně potěšující, i když všechny ostatní výsledky mne vůbec nepotěšili... Každopádně se mi tam přihodila vážně zvláštní příhoda. S Kavasem si takhle sedíme ve třetí řadě, sedíme, sedíme a před náma takovej mladej klučina (zhruba šest let, řekl bych). Samozřejmě já jako zapaléný Sparťan v pokusu o povzbuzení hráče, který mne v žádném případě nemohl slyšet, volám: "Jeď, vole!!!" A kluk se na mně otočí a říká: "To se neříká." Oba jsme na něj s Kavasem nejdřív koukali, pak jsme koukali na sebe a najednou ten kluk povídá ještě něco. No, že jsem ho neslyšel, tak jsem se k němu naklonil a on na mne: "Kdes to jako slyšel, tohleto řikat?" Tak mu bezradně povídám: "U hokejistů..." To mi však nechtěl věřit a vůbec s mým oslovením Michala Broše nesouhlasil...