Budiž tma...

Když už jsme u toho metra, dnes se mi tedy stala fakt zvláštní věc... Určitě jste všichni někdy jeli metrem. Já taky. Když jsem do něj nastoupil na Nových Butovicích, po chvíli zhaslo v celým vlaku světlo. Absolutně netuším proč. Člověk si říká: "Jo, hned to nahoděj, že jo..." Houby... Odjeli jsme do Jinonic (jedna stanice, asi minuta a půl jízdy) a až ve stanici nám zase rozsvítili. Teda, vážně nechápu, co to bylo za vtípek, ale taky mne nikdy nenapadlo, o čem všem vlastně může člověk začít přemýšlet...

Považujeme spoustu věcí za samozřejmost. Třeba i takovou maličkost jako že každý den prostě vyjde slunko, pak zase zajde. Stejně tak očekáváme, že v metru se bude svítit, normálně nás nenapadne, že by to mohlo být jinak. A když zhasli, člověk si uvědomí, proč se tam vlastně svítí... Když jedete pod zemí, je tam logicky tma (to je jasný) a během minuty a půl se v tý tmě může stát neskutečně mnoho věcí... Můžou vás úplně jednoduše okrást, zmlátit, zapíchnout. Chudáci paranoici jako já... Můžou vám dát roubík, počmárat vás, svázat, přenést, pověsit oblíknout, svlíknout. A jakmile začne vlak brzdit, jen se přesunout a být nenápadný. Nikdo by nepřišel na to, kdo vám co udělal, co všechno se v tom metru stalo...

Vážně jsem si vzpomenul na to, když jsme jeli se školou na výlet a ve vlaku v tunelu nesvítilo světlo, všichni křičeli, hlavně aby udělali co největší bordel, mlátili kolem sebe rukama, hlavně aby někoho zranili, no, to byly léta... Možná jsem od tolika lidí čekal větší paniku a ono nic... Nebo spíš aspoň nějakou paniku... A nic...